Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePARALELNÍ SVĚT-39
05. 05. 2008
0
1
1223
Autor
fungus2
Část třicátá devátá
Podplukovník Michal Novotný seděl u počítače, na jehož obrazovce sledoval nacistický propagační film. Ze zachmuřeného zamyšlení ho vytrhl hlas nadporučíka Mirka Vincenta.
„Pane podplukovníku, můžu vás vyrušit?“ zeptal se.
„Klidně pane nadporučíku. O co jde?“ otázal se ho.
„Už po několik dní testuju tu vylepšenou sondu. Proniká opravdu do budoucnosti, až tři dny dopředu. Což je skvělé. A jak jste chtěl, tak jsem sondou nechal monitorovat vlaky, co odjíždějí z Prahy. A za dva dny pojede v noci směrem do Německa jeden nákladní vlak. A v jednom vagonu budou bedny se zlatýma cihlama a různýma cennostma. Zaměřil jsem se na to vodkud je tam přivezli. Je to z jedný naší banky.“
„A sakra. Tak už náckové začínaj loupit. Tomuhle musíme zabránit!“ pronesl rozhodně podplukovník.
„Ano pane.“
„Zajisté máte ten převoz těch beden nafilmovaný, že.“
„Ano pane. Vod tajnýho naložení v tý bance, taky kudy ten náklaďák jel, až po cestu toho vlaku. Sonda pracuje přímo skvěle.“
„To je moc dobře. Máte to nahraný na dívídíčku?“
„Samozřejmě!“ řekl nadporučík a vytáhl malý disk z náprsní kapsy.
„Fajn. Otevřte bránu do našeho světa jen pro komunikaci.“
„Provedu pane!“
Zanedlouho začal podplukovník přes monitor komunikovat. Záznam z budoucnosti pořízený onou sondou shlédli na velitelství jednotek X a poté podplukovník dostal rozkaz, aby zabránili odvozu.
„Tak jste to sám pane nadporučíku slyšel. Ty bedny se nesmí dostat do Německa a tu akci máme provést absolutně potají. Na přípravu máme dva dny. Major Pokorný má ještě týden dovolenou. Tak to musíme zvládnout ve třech. Vzbuďte kapitána Skácela,“ řekl podplukovník.
„Už ho nemusím budit,“ pronesl nadporučík, když uviděl kapitána Jana Skácela, jak vstoupil do místnosti.
„Intuitivně jsem se vzbudil pane podplukovníku, co se stalo?“ zeptal se kapitán.
„Teprve se pane kapitáne stane. Němci chtěj ukrást zlato a další cennosti,“ sdělil mu podplukovník.
„To sou parchanti!“
„Díky tý vylepšený sondě, se mi to podařilo nafilmovat,“ řekl nadporučík.
Všichni tři pak usedli před velkou plazmovou obrazovku a shlédli vše, co mikrokamera v sondě zachytila.
„Tak jste to viděli. Kdy se tedy těch beden zmocníme?“ zeptal se podplukovník.
„Pokusit se jich zmocnit, když je vezou na nádraží, tak to by bylo hodně riskantní. Nejlepší bude je ukrást z toho vlaku,“ mínil nadporučík.
„Velká vlaková loupež? Ten vlak nikde nestaví. A v tom vagonu, kde jsou ty bedny, sou taky vojáci,“ zkonstatoval kapitán.
„Ty bedny Němčourům vyfoukneme z toho vlaku,“ řekl podplukovník.
„Jak konkrétně pane?“ zeptal se nadporučík.
„Přeci naše miniletadélko dokáže vysílat laserové paprsky a taky takové, co dokážou zachytit a přenášet předměty.“
„To máte pravdu pane podplukovníku. Ale ty čtyři bedny z toho vagonu půjdou těma paprskama vytáhnout postupně. Tedy váš plán spočívá v tom, že laserem vyřízneme otvor ve střeše vagonu a tu vyřízlou část zároveň zachytí přenášecí paprsky,“ mínil nadporučík.
„Ta se přenese rychle někam pryč. A pak postupně dojde k vytažení těch beden. Ty vojáci nejsou v tom vagonu ve stejným prostoru s těma bednama. To jste si určitě všimli. Nic tedy neuslyší a ani neuvidí,“ řekl podplukovník.
„Hrome! To není špatnej plán,“ mínil kapitán.
„Musíme to všechno důkladně naplánovat. Budeme muset použít náklaďák, abychom do něj dali ty bedny. A někdo z nás si zalítá v našem super autě,“ zkonstatoval podplukovník.
„Jestli nemáte pane podplukovníku námitky, tak si vezmu na starost to s těmi paprsky.“
„Dobře. A já s panem kapitánem ty bedny posbíráme a naložíme je do náklaďáku,“ řekl podplukovník.
„Ještě zbývá najít vhodný úsek trati, kde to vše provedeme,“ mínil nadporučík.
„Ano. Přehrajeme si celou jízdu toho vlaku a zároveň se budeme dívat do mapy,“ řekl podplukovník a opět se zahleděli na plazmovou televizi.
„Pane podplukovníku, můžu vás vyrušit?“ zeptal se.
„Klidně pane nadporučíku. O co jde?“ otázal se ho.
„Už po několik dní testuju tu vylepšenou sondu. Proniká opravdu do budoucnosti, až tři dny dopředu. Což je skvělé. A jak jste chtěl, tak jsem sondou nechal monitorovat vlaky, co odjíždějí z Prahy. A za dva dny pojede v noci směrem do Německa jeden nákladní vlak. A v jednom vagonu budou bedny se zlatýma cihlama a různýma cennostma. Zaměřil jsem se na to vodkud je tam přivezli. Je to z jedný naší banky.“
„A sakra. Tak už náckové začínaj loupit. Tomuhle musíme zabránit!“ pronesl rozhodně podplukovník.
„Ano pane.“
„Zajisté máte ten převoz těch beden nafilmovaný, že.“
„Ano pane. Vod tajnýho naložení v tý bance, taky kudy ten náklaďák jel, až po cestu toho vlaku. Sonda pracuje přímo skvěle.“
„To je moc dobře. Máte to nahraný na dívídíčku?“
„Samozřejmě!“ řekl nadporučík a vytáhl malý disk z náprsní kapsy.
„Fajn. Otevřte bránu do našeho světa jen pro komunikaci.“
„Provedu pane!“
Zanedlouho začal podplukovník přes monitor komunikovat. Záznam z budoucnosti pořízený onou sondou shlédli na velitelství jednotek X a poté podplukovník dostal rozkaz, aby zabránili odvozu.
„Tak jste to sám pane nadporučíku slyšel. Ty bedny se nesmí dostat do Německa a tu akci máme provést absolutně potají. Na přípravu máme dva dny. Major Pokorný má ještě týden dovolenou. Tak to musíme zvládnout ve třech. Vzbuďte kapitána Skácela,“ řekl podplukovník.
„Už ho nemusím budit,“ pronesl nadporučík, když uviděl kapitána Jana Skácela, jak vstoupil do místnosti.
„Intuitivně jsem se vzbudil pane podplukovníku, co se stalo?“ zeptal se kapitán.
„Teprve se pane kapitáne stane. Němci chtěj ukrást zlato a další cennosti,“ sdělil mu podplukovník.
„To sou parchanti!“
„Díky tý vylepšený sondě, se mi to podařilo nafilmovat,“ řekl nadporučík.
Všichni tři pak usedli před velkou plazmovou obrazovku a shlédli vše, co mikrokamera v sondě zachytila.
„Tak jste to viděli. Kdy se tedy těch beden zmocníme?“ zeptal se podplukovník.
„Pokusit se jich zmocnit, když je vezou na nádraží, tak to by bylo hodně riskantní. Nejlepší bude je ukrást z toho vlaku,“ mínil nadporučík.
„Velká vlaková loupež? Ten vlak nikde nestaví. A v tom vagonu, kde jsou ty bedny, sou taky vojáci,“ zkonstatoval kapitán.
„Ty bedny Němčourům vyfoukneme z toho vlaku,“ řekl podplukovník.
„Jak konkrétně pane?“ zeptal se nadporučík.
„Přeci naše miniletadélko dokáže vysílat laserové paprsky a taky takové, co dokážou zachytit a přenášet předměty.“
„To máte pravdu pane podplukovníku. Ale ty čtyři bedny z toho vagonu půjdou těma paprskama vytáhnout postupně. Tedy váš plán spočívá v tom, že laserem vyřízneme otvor ve střeše vagonu a tu vyřízlou část zároveň zachytí přenášecí paprsky,“ mínil nadporučík.
„Ta se přenese rychle někam pryč. A pak postupně dojde k vytažení těch beden. Ty vojáci nejsou v tom vagonu ve stejným prostoru s těma bednama. To jste si určitě všimli. Nic tedy neuslyší a ani neuvidí,“ řekl podplukovník.
„Hrome! To není špatnej plán,“ mínil kapitán.
„Musíme to všechno důkladně naplánovat. Budeme muset použít náklaďák, abychom do něj dali ty bedny. A někdo z nás si zalítá v našem super autě,“ zkonstatoval podplukovník.
„Jestli nemáte pane podplukovníku námitky, tak si vezmu na starost to s těmi paprsky.“
„Dobře. A já s panem kapitánem ty bedny posbíráme a naložíme je do náklaďáku,“ řekl podplukovník.
„Ještě zbývá najít vhodný úsek trati, kde to vše provedeme,“ mínil nadporučík.
„Ano. Přehrajeme si celou jízdu toho vlaku a zároveň se budeme dívat do mapy,“ řekl podplukovník a opět se zahleděli na plazmovou televizi.
KONEC TŘICÁTÉ DEVÁTÉ ČÁSTI