Jak zemřel anděl

Vracím se smutnou nocí. Mé nohy mne nesou s jistotou koně vracejícího se do stáje. Bez mé vůle, bez mého přičinění. Tíže tmy, samoty a ticha mne pohltila naprostou jistotou a mysl, kterou alkohol zbavil pout světských starostí, bloumala po nejtemnějších koutech mého Já.

Najednou jsem si uvědomil, že stojím. Jen malinko jsem poodtáhnul závěs opilosti abych se zorientoval. Ach ano, poznávám, kruci křižovatka. Naprosto nesmyslně jsem začal počítat pruhy zebry. Jeden, dva, tři, čtyři, postava, pět….zarazil jsem se. Postava. Proč stojí na mé zebře? Pokusil jsem se zaostřit. Šlo to ztuha, ale bílý rozmazaný flek předemnou dostával pomalu konkrétní obrysy. Uvědomil jsem si, že začínám ohavně střízlivět. To mi ještě scházelo. Kvůli komu, hergot?

Cožežto…tschlk…jik…doprdele. Cssotam…běž, ne?! Ssstojíš mi nazebže!

Do mého mozku dorazily upřesňující informace vyslané ze zrakových orgánů. Muž, celý v bílém, otočil hlavu a podíval se mi do očí. Nehnutě stál uprostřed silnice, uprostřed mé zebry díval se na mne a z očí mu začaly stékat slzy. Došlo mi, že tohle je marný. Cvoka potkáš i v noci, není před nima úniku. Mávnul jsem rukou a … rána. Příšerná, ohlušující rána. Odnikud zleva se přiřítil kamion a smetl toho blázna. Ruka mi ztuhla v polovině pohrdavého gesta. Pomalu jsem otočil dlaň k sobě, šáhnul si na tvář a podíval se na prsty. Nevěřícně jsem se díval na krev, ulpívající na jejich konečcích. Hřbet ruky, obličej, košili i kalhoty pokrývaly kapičky krve. Tupě jsem zíral na to svinstvo na sobě a uvědomil si že je tu ještě něco, co sem patří mnohem míň, než to červený, lepkavý svinstvo. Drobná bílá pírka se snášela všude kolem a jedno dosedlo i na moji dlaň. Z transu mne vytrhly kroky. Po přechodu ke mně přicházela žena. Černé obepnuté šaty podtrhovaly všechny její fyzické přednosti a makeup snad nemohl být výraznější. Bez mrknutí oka přišla až ke mně, sfoukla pírko, které před chvílí dosedlo na moji dlaň a na které jsem tupě zíral a s výsměšným tónem řekla:“konečně pochopil, že ho nepotřebuješ. Teď na tebe dám pozor já!“

Pokračovala ve své cestě a já si uvědomil, že bych přeci jen měl příště ubrat s chlastem a vyrazil k domovu.

Jo, je to tak, tý vodky je třeba ubrat. Nebo nahradit ginem, po tom nejsou takhle příšerný haluze. A taky ta krev. Je třeba ji umejt hned a ne až ráno. Jak to svinstvo zaschne, jde dost blbě dolů.