Jedu takhle metrem a vlaková souprava se mezi dvěma stanicemi promění v letadlo. Prostě je to najednou letadlo a všichni, kdo tu sedíme, letíme tunelem pro metro. Je to prima, libuji si, to se teď bude krásně cestovat, bude to rychlé. Bude to tak rychlé, že revizor mě ani nestihne mezi dvěma stanicemi zkontrolovat průkazku, takže nikdo nepřijde na to, že už ji mám tři měsíce neplatnou.
Na Vyšehradě se ale letadlo nepromění zpět na vlak, místo toho prolítne skleněnou výplní oken a úplně opustí areál pražského metra. Chvílemi se raduji, chvílemi se děsím. Pozitivní na tom je, že se konečně pořádně prolítnu po světě. Na druhou stranu se nedostavím do práce a nevím, jak jim to vysvětlím. Co když také ještě nevědí o tom, jak pražské metro začalo fungovat? Co když mi nebudou věřit, že si ten dopravní prostředek dělá co chce a letí si, kam se mu zachce?
První zastávka letadlového metra je v Belgii. Raději vystoupím, co když další zastávka je až v Americe. Vystoupím tedy a zjišťuji, že jsem na louce, kde se pasou nějaké krávy. Přijdu k těm zvířatům blíž a zjišťuji, že to nejsou krávy, nýbrž býci. Jeden býk se najednou rozběhne proti mně. Říkám si, že je se mnou ámen. Nadskočím, aby mě býk nemohl nabrat na rohy. Skončím mu na hřbetě. Býk se najednou promění v letadlo - v letadlo, které má místo křídel rohy. Ale letí docela obstojně.
Konečně jsem zase zpátky v Praze. Ani nevím, jakým směrem býk pokračoval v letu.
Písmák