Byl to jen sen

Pronikal jsem obranou hostujícího týmu po pravém křídle a nacentroval do pokutového území. Tam se již Venca Nováků věšel do vzduchu a nechytatelnou pumelicí z voleje poslal míč do pravé šibenice soupeřovy branky. Ten gól byl famózní. Do konce utkání zbývalo 20 minut. Vedli jsme ve finále mistrovství světa již o dvě branky a když rozhodčí fouknul do píšťalky naposledy, nikdo nám již titul nesebere! Předali mi pohár pro vítěze, s kterým jsme obíhali kolečko kolem berlínského olympijského stadionu.

Ona na mě čekala před vrátnicí. Měla na sobě modrou sukni a světlou halenku, přes kterou jí prosvítala krajkovaná podprsenka. Něžně jsme se políbili a povídali si celou cestu k domovu. Tam už na mě čekala teplá večeře, kterou mi donesla až na stůl, společně se salátem a vlastnoručně upečeným kouskem bábovky. Pak jsme si společně četli stejnou kníhu. I když  bych otáčel listy mnohem rychleji, vždycky jsem počkal, až dočte text až na konec stránky.

Koncert naší kapely trval již hodinu a diváci se právě začali dostávat do opravdového varu. Od těch prvních řad až po tu poslední na nabitém strahovském stadionu nebylo k hnutí. Vztyčené paže se kývaly v rytmu písně, která se zrovna ten den stala nejhranější písní minulého roku v rádiích. Všichni společně zpívali chytlavý refrén, aniž bych musel brnkat melodii na elektrickou kytaru. Pak jsme přidávali a přidávali, až mi náš bubeník musel říci, že už je schopen zahrát opravdu jen poslední song.

Jednání netrvalo ani příliš dlouho, ale byl jsem zvolen s naprostou převahou. Jiného kandidáta ani nepostavili, neboť všem to bylo jasné, již v momentě oznámení mé nominace. I opoziční poslanci mi gratulovali, plácali po ramenou a přáli mnoho štěstí v nové funkci. Již na příští týden jsem měl naplánovanou oficiální návštěvu Austrálie, na kterou jsem se právě začal těšit.

Teď měla přijít nejdůležitější chvíle naší mise. Překonání zemské atmosféry. Raketoplán se sice trochu chvěl, ale s tím jsme se setkali při nekonečných trénincích na Zemi vícekrát. Hleděl jsem na změť světélek a knoflíků, které byly všude kolem. Monitory náhle ztemněly, neboť ztratily signál, ale nebylo to nic výjimečného. Pak vibrace ustaly a já spatřil obrázek na který jsem se těšil celý život. Přímo před námi se objevila naše domovská planeta Země v celé své namodralé nádheře. Členové posádky vydechli úžasem a já se pomalými pohyby dostal přímo k průzoru naší rakety, která odhalovala pohled na který nezapomenu.

Tak tenhle to musí být. Tenhle a žádný jiný! Držel jsem v ruce malý papírek co mi měl změnit život. Nebyl ani tak drahý, ale tušil jsem, že by to tentokrát mohlo vyjít. V zadní kapse mých kalhot jsem nahmatal minci a pomalu stíral pole k tomu určené. První částka na papírku mi vyrazila dech. Deset miliónů! Věděl jsem, že ještě zdaleka nemám vyhráno. Ale další setření a opět deset miliónů! Teď už začalo jít do tuhého. Naoko jsem se uklidnil, ale přistihl jsem se, že doslova dřu zbytek okénka losu korunou. 10 miliónů potřetí a počtvrté! Celý stírácí los obsahoval 6 desetimiliónových částek. Věděl jsem, že to znamená jediné!

 

Ale byl to jen sen.