Divadlo (úryvek z knihy "Bramborové slipy")

Další úryvek z knihy "Bramborové slipy" o sehrání amatérského divadla na malé vesnici.

 

 Divadlo

  
   Jednou, při hodině češtiny, nám třídní oznámila, že dostala nápad dát dohromady divadelní hru. Sál tady ve vesnici je prý neustále prázdný a je ho škoda. Také by se tím daly vydělat nějaké ty peníze, co lidé dobrovolně za vstup dají. Také nám řekla, že to každému, kdo se přihlásí, automaticky zlepší známku na vysvědčení o jeden stupeň, přičemž se významně podívala na mě, Čížka a Standu. Však měla důvod – my tři bychom byli vděční za čtyřku, ale taková známka naším rodičům nestačí a byl by z ní doma velký průšvih. A tak jsme se k ní šli o přestávce do kabinetu přihlásit. Šel s námi ještě Jirka Nerez, protože v tom viděl možnost udělat nějaký ten bordel a zmatek, a ještě prý je to jednoduché vylepšení známky. U dveří kabinetu jsme narazili na Karlíkovou, kterou velice tížila dvojka z mluvnice. Zaklepali jsme a vešli jsme dovnitř. Třídní čekala mě, Standu i Čížka, avšak byla příjemně překvapena, že se přihlásili i Nerez a Karlíková. Nejdříve nám poděkovala a pak už šla rovnou k věci. Prý už domluvila s obecním úřadem, že budeme moci občas v sále zkoušet, když tam bude prázdno, a že nám sál půjčí i na samotné vystoupení, které by mohlo být asi tak za měsíc. A pak mluvila o hře. Je to nějaká neznámá černá komedie z prostředí kovbojů., kterou vyhrabala kdoví odkud. Řekla, že to není nic těžkého se jí naučit, neboť trvá pouhou hodinu a půl, a to si ještě rozdělíme text na pět lidí, takže je to vlastně hračka. Pak nám tu hru ukázala - měla jí v nějaké knížce - a když jí otevřela, úplně jsme se lekli. Ona nám totiž zapomněla říci drobný detail – ta hra byla celá psána ve verších. Řekli jsme, že nemáme nárok tohle se naučit. Ona odpověděla, že v tom případě se můžeme rozloučit s lepšími známkami z českého jazyka. Tak jsme tedy řekli, že teda jako jo, ale už tu byl další problém – ta komedie byla psána pro čtyři lidi, ne pro pět. Ale třídní řekla, že tam tu pátou osobu už nějak domyslí a dopíše. Trochu jsme zapochybovali o jejím umění psáti básně a ona nás okřikla, ať nejsme drzí.
   A pak začaly přípravy – nejdříve jsme se hru všichni učili doma, až na Karlíkovou, které bylo slíbeno, že třídní ji co nejrychleji vytvoří tu pátou osobu, a když už jsme to dostatečně uměli, rozhodli jsme s třídní, že je čas na první zkoušku. Oznámili jsme obecnímu úřadu, že půjdeme do sálu ve čtvrtek v 16:30. V tuto dobu jsme se tam také sešli. Jediný, kdo nepřišel, byl Nerez. Poslal nám všem jenom zprávu po Čížkovi, která zněla „Zkouší jenom srabi“ a odmítl jakékoli nacvičování. Třídní řekla, že to je jeho problém, jak se hru hodlá naučit, ale že jestli nám to představení zkazí, tak ať si jí nepřeje. Potom dala Karlíkové papír, na které byla napsána celá její role, a to prosím ve verších, jak nás upozornila. Prý jí to trvalo hezkých pár večerů, než to vymyslila. Papír byl přehnutý v půli, a když jej Karlíková otevřela, našla tam malinkým písmem napsané jenom toto:

Číšnice (k cizinci): „Co si dáte?“

-cizinec odpoví

Číšnice: „Hned to bude.“ /(odejde).

 

   Karlíková se na to nechápavě podívala a zeptala se co to má znamenat. Třídní řekla, že je to její role.
„Celá?“ optala se Karlíková.
Třídní odpověděla, že ano, a že je to rýmované, i když se to nezdá, poněvadž se ta otázka rýmuje s odpovědí toho cizince. Karlíková byla trochu zklamaná, že má jenom tak malinkou roli, ale pak si zase uvědomila, že se nemusí skoro nic učit a ta jednička z češtiny je vlastně zadarmo.
    Asi jsem vám vlastně ještě neřekl, o čem ta hra je. Naznačil jsem, že to je černá komedie z divokého západu, ale neprozradil jsem, že se celá odehrává v saloonu a jde tam o to, že do baru přijde neznámý cizinec(Standa) a v rozmluvě s barmanem(Čížek) a nějakým honákem (já) pomalu odhaluje svoji minulost, která je však podivně zmatená a spletitá. Všechno to rozuzlí až příchod šerifa(Nerez), který zjistí, že tento člověk spáchal ten strašný zločin v tomto městě – zabil prase, o které pečoval sám pan starosta a které bylo symbolem města, protože se chtěl starostovi pomstít kvůli nějakým starým nevyřízeným účtům. Nakonec je cizinec odveden a jeho osud je neznámý, protože v tomto místě hra končí. Do toho všeho běhá číšnice(Karlíková) a hostům, kteří jsou jakoby také v saloonu, ale mimo jeviště, nosí různé nápoje. Její jediná věta je, jak už jsem řekl, „Co si dáte“, načež cizinec odpoví „whisky, máte?“. Ona odpoví „hned to bude“ a odejde. No ale zpět ke zkoušce.
   Zkoušení bez Nereze bylo docela obtížné, ale třídní, jindy zajišťující nápovědu, ho zastoupila, takže bylo vše v pořádku. Druhou zkoušku jsme naplánovali o čtyři dni později, ale na tu se Nerez opět nedostavil pod stejnou záminkou. Možná proto vypadala naše premiéra tak, jak vypadala…
  V pátek okolo půl šesté jsme přišli do sálu a v zadní komůrce jsme se navlékli do svých kostýmů. Já měl klobouk z hnědé kůže a Nerez dokonce šerifovskou zlatou hvězdu připnutou na hrudi. Problém byl, co se týče převlékání, jenom s Karlíkovou, protože si nejdříve vyžádala, abychom odešli pryč z místnosti, avšak potom ji Nerez neustále okukoval klíčovou dírkou. Nakonec jí zalepila žvýkačkou a v klidu se převlékla. Mezitím čekala třídní u vchodu na hosty a chystala se od nich vybírat dobrovolné vstupné. Do tři čtvrtě na šest přišli dva. Do 17:55 přišlo dalších sedm a do 18:05 bylo celé hlediště zaplněno. Přes oponu jsme ten dav okukovali s nejistotou. Zeptal jsem se Nereze s Čížkem, jestli si náhodou nenachystali nějakou lumpárnu, že by se teď nehodila. Čížek s Nerezem chladně odvětili, že žádnou lumpárnu nechystali, že budou improvizovat. Co to znamená jsem poznal za chvíli.
   O pár minut později jsme si narovnali klobouky, třídní si zabrala nejlepší stanoviště pro nápovědu a barman vstoupil na scénu. Postavil se za pult, který byl i s židlemi na jevišti připraven od začátku, připravoval si skleničky a láhve s whisky pro první návštěvníky a z hlediště začaly cvakat fotoaparáty. To Čížka trochu vyrušilo, a možná proto mu upadly dvě skleničky a rozbily se. Těsně po barmanovi jsem vstoupil nervózní a zpocený na jeviště já.
   Pozdravili jsme se a dali se do veršovaného rozhovoru. Ptal se mě na rodinný život a  moje stáda. Odpověděl jsem, že je všechno v pořádku, když se najednou z ničeho nic začala zavírat opona. To byl Nerez a ta jeho improvizace. Třídní rychle pochopila co se děje a utíkala k páce k obsluze opony. Než tam doběhla, což bylo i přes hlasitý smích publika velice slyšet v podobě ohlušujících dutých ran, tak se opona zavřela úplně. Když k třídní k páce dorazila, nikdo tam nebyl, jenom naprosté prázdno. Neměla čas řešit, kdo to byl a proč to udělal, stejně jí to, myslím, bylo jasné. Naštvaně tedy alespoň oponu otevřela a šla nám radit.
   Čížek se mě potom ptal, co moje vředy, a já mu řekl, že je to pořád stejné. V tuto chvíli měl do saloonu vstoupit cizinec Standa, ale on nikde. Kdyby alespoň text nebyl rýmovaný, tak by mohl člověk improvizovat, ale takhle bylo najednou v sále strašné ticho. Bylo slyšet jenom  zakašlání kohosi v hledišti a poplakávání nějakého mimina. Seděli jsme s Čížkem proti sobě u stolu a pokyvovali tupě hlavami. Snažili jsme se narychlo vymyslet nějaký rým, aby to vůbec pasovalo do děje, ale stále nás nic nenapadalo. Ono se taky docela těžko vymýšlí, když na vás kouká skoro třista stě lidí a svítí na vás reflektory. Najednou se Čížkovi zaleskly oči, protože si vzpomněl na nějaký rým z jakési lidové písně, zvedl nadšeně prst a řekl: „Sedemdesiat sukieň mala, a predsi sa nevydala.“ Že nebyl dobrý nápad tento verš říkat si Čížek uvědomil asi až po tom, co jsem se na něj nechápavě podíval a lidé v hledišti se mohli umlátit smíchy. Ale to už přišla naše spása – Standa coby cizinec. Usedl na židli vedle mě a aniž by kdokoli cokoli řekl, počal recitovat:     

 

„Jsem bez přátel všech i bez famílie,

neb mi je sebraly hrozivé tragédie.

Mor uzmul otce mého i matku,

umrzlá snoubenka se nehodí k sňatku.

Bratr prvý v krčmě se upil,

ten druhý to od macechy olovem koupil.

 

Strýc Alfred byl nařčen z bratrovraždy,

a proto, že to byla pravda,

zůstal zavřen v kobce navždy.

A že můj strýc Jan satanistou byl,

rituální sebevraždou své žití ukončil.

Provokovat medvěda byl nápad tety mojí,

dnes už  jí pomník na hřbitově stojí.“

 

   Lidé se smáli, to sice ano, ale Standa měl tyto verše říci až po tom, co se ho barman zeptá, jak se jmenuje, odkud on a jeho rodina pochází a proč cestuje tak sám. Takhle ta Standova mluva neměla žádný význam a jevila se jako trošku zmatená. A tak, aby Čížek vše objasnil, zeptal se na to, na co se měl původně zeptat, tedy odkud pochází a proč cestuje tak sám, jak to mělo být původně. Standa se zarazil, uvědomil si, že měl mluvit asi trochu později a všechny ty verše o tragédii, která postihla jeho rodinu, odrecitoval podruhé.
   Standa moc text neuměl a tak mu musela třídní často radit. Ale mluvila příliš potichu, aby její nápovědu diváci nezaregistrovali, a tak Standa občas slova komolil. Tak například místo „Já z dalekého severu sem k vám jedu“ řekl „Já zdaleka neseru vám do medu.“, nebo místo „Je to těžké, když máte všechny přátele mrtvý“ řekl „Je to těžké, když máte místo páteře mrkvi“ a podobně. Ovšem svůj účel hra zatím plnila – lidi se smáli, až se za břicha popadali. Zvláště v takových chvílích, jako když nesla číšnice Karlíková jednomu z virtuálních hostů flašku whisky a upadla tak nešikovným způsobem, že nabourala hlavou do židle, na které seděl Standa, až spadla i s ním, a flaška, kterou držela v ruce, jí vylétla do hlediště. V tuto chvíli cvakaly fotoaparáty ostošest a lidi se váleli po zemi smíchy.
   Ale to už vcházel na scénu šerif v podání Nereze. Jelikož jsme s Nerezem ani jednou nezkoušeli, tak nejenom že jsme s ním nebyli vůbec sehraní, ale vůbec jsme nevěděli, jak moc postrádá herecký talent a znalost textu. Ale musí se nechat, že odvaha mu nechyběla a něco jako nervozitu ani neznal. Přišel a řekl:

„Tak jsem tady, barmane…
…éh…jo..jediná otázka na mysli mi tane…“
Otočil se na třídní, jako že potřebuje nápovědu.
„Eh…Co tu zde ten …co?…jo, aha….Co tu zde ten cizinec dělá,
zrovna když je …šmarja  mluvte nahlas…jo…zrovna když je ve městě teď
kvůli tomu praseti taková mela.
Dále kdybych…co?..jo..teda bych se vás chtěl otázat
zdali mi můžete povolení
na přebývání v tomto městě ukázat.“  

   Najednou začal místo Standy odpovídat Čížek, ale brzy se zarazil a dopověděl to Standa, takže to bylo v pořádku. Popisovat všechny přeřeky, přehmaty a omyly, které jsme uskutečnili v celé hře, by vydalo na knížku, ale vy se spokojíte jenom s tím, že vám řeknu, že lidé odcházeli se slzami v očích od smíchu a byli mnohem šťastnější, než jsme vůbec plánovali.    

   Třídní byla spokojená, rozdělila nám spravedlivým dílem peníze, které jsme si tak vydělali, a všem nám o stupeň zlepšila známku z češtiny. Nerezovi dokonce odpustila to náhlé zavření opony a neřešila to. 

---