GENEZE (NEJEN) BIOLOGICKÉ PODSTATY LIDSTVA

Starověk:

Přibližně rok 2500 před kristem

Kdysi dávno byl prý nalezen vyřezávaný pohanský trůn (věnovaný pohanskému bohu Kuhmaputkovi, o kterém se tvrdilo, že umí hýbat zemí a hrát vodní pólo se zavázanýma ušima). Tento trůn prý, pokud si na něj sedl vznešený člověk, do něj vpustil všechno vědění, které se v něm ukrývalo. (Podle všeho to byla definice biologické podstaty lidstva, recept na lopuchový pudink a osmistránková Příručka pravého zálesáka.) Na tomto trůnu sedávalo mnoho slavných osobností jako například Tutanchámon nebo Karel Veliký (podle toho, kdo měl zrovna víc času); stal se předmětem mnoha krvavých válek a lstí. Tutanchámon jednou, zrovna po posezení, ve spánku omylem řekl, že podstata lidstva tkví v lásce a porozumění, ohleduplnosti a čestnosti, také ve víře v ty nejlepší hodnoty a v dobré duši, což byl zřejmě jenom nesmysl.

Rok 265 před Kristem

Římský filosof a přírodovědec Eumenes tvrdí, že člověka tvoří tzv. lidská hmota, která je velmi pružná a citlivá. Opěrnou soustavou je dřevěná páteř, kterou si prý jeho otec Haplochilus na noc před spaním vyndaval a ukládal do kouta za kamna. Tvrdil, že jedině tak mohl spát v džbánu na vodu, aniž by se mu dělalo špatně od žaludku a měl zlé sny o tom, jak ho zabíjí velbloud sandálem. Dokonce jednou prohlásil, že nemůžeme spát vsedě, protože to dokládá naši zdrženlivost vůči prapůvodnímu záměru bohů, kteří nás stvořili tak, aby se naše tělo méně opotřebovávalo spánkem vleže. Za tento výrok jej tehdy začalo nenávidět mnoho lidí, kteří neměli postel. Jeden velmi známý státní úředník Taberna mu za to ukradl židli.

Středověk

Rok 1667

Na sezení odborníků v oboru věda a lékařství v Londýně, těsně po velkém požáru, vstoupil do debaty uznávaný přírodovědec Henry Cooper. Řekl dnes již samozřejmá fakta. Že k dýchání jsou potřebné plíce, že srdce asi taky není k ničemu, ale že když se do něj říznete, strašně to bolí a obtížně se s tím nasedá na koně. Také oznámil, že nemůžeme žít bez žaludku, střev, ledvin, močového měchýře, pohlavních orgánů, jater, atd. Ovšem záhadou byl pro všechny přítomné mozek. Dosud se nevědělo ani trochu, jak vůbec funguje, nebo k čemu slouží které jeho části. Spolek se usnesl na tom, že mozek lze klidně vyhodit a utírat s ním třeba nádobí, nebo ho pověsit do sálu jako trofej. Po pokusu se psem zjistili, že může žít 48 vteřin bez mozku, dokud se mu nevrátí zpět do hlavy. Během pokusu si pes hrál s klackem, dvakrát omylem narazil do stěny s obrazy a ukousl si jazyk. (Od té doby, pokud se o někom řekne, že nemá mozek, znamená to, že je dočasně slepý na oči a nemůže chodit.)

Novověk

Rok 1702

Vídeňský profesor biologie H. Ribisl řekl, že člověk se skládá ze dvou a více buněk, které potom dohromady tvoří tělo a prsty u nohou. (O pět let později jeho kolega S. Dobel opravil výrok takto: „Člověk se skládá ze dvou a více buněk stejného pohlaví, které potom dohromady tvoří tělo a nejméně pět prstů každého chodidla.“) Za to byl přemístěn na katedru biologie, i když předtím učil němčinu. Vstoupil do povědomí přírodovědeckých kruhů a vzal si za ženu spisovatelku a amatérskou antropoložku Helen Kannenbäckerovou, která o další dva roky později pobouřila veřejnost tím, že prohlásila: „Nejen mužům, ale i ženám rostou chlupy a vousy!“ To bylo v tehdejší době absolutně nepřípustné a nikdy se o tom veřejně nemluvilo. Můžeme říci, že se tak stala průkopnicí takzvané syrové biologie. Tím opravdu vyvedla z míry spoustu i vzdělaných lidí, a tak prof. Hans Ribisl přichází o svou manželku na sklonku podzimu roku 1704, když ji najde zrovna v momentě, kdy ji vraždí pobouřená jeptiška z řádu Sv. Hildy.

Rok 1824

Na vědeckém sympoziu v Shaudorfu se jediný syn biologa Horsta Leinhofera, doc. Eduard Leinhofer chystal na vyřčení věty, která měla definovat skutečnou biologickou podstatu člověka jako myslícího tvora, načež byl ubodán obřím řeznickým nožem. Nůž byl okamžitě zatčen a na místě oběšen a zastřelen třemi ranami z policejního luku rovnou do čepele. Docent Leinhofer stačil říci jen: „Pánové, rád bych vám… eh, au! Moje srdce. Ach, Bože! Vidím si svoje vlastní srdce! To není dobře. Slyšel jsem, že se na to dá i zemřít. Pošlete mé ženě květiny…“ Další slova jsou již příliš smutná a navíc se týkají jen blízké Leinhoferovy rodiny. Po tomto incidentu byly na tři měsíce zakázány všechny nože.

To způsobilo smrt 456 lidem, kteří zemřeli na nedostatek bílkovin z masa a masných výrobků.

Moderní doba

Rok 1896

Čínský prodavač Tao Či-Tin je už sám o sobě hříčkou přírody. V říjnu 1868 se narodil dvěma matkám najednou. (Jedna žena porodila nohy a ruce, druhá tělo a hlavu.) Podle britského experta Williama L. Benninga je to velmi ojedinělý případ; stává se prý v průměru jednou až dvakrát za vesmír. Později se Či-Tin proslavil svou větou: „Dnes už vím, kdo jsou mou matkou. Nevím ale stále, kdo jsou můj otec, jestliže byli dva. Příroda je mocná, ale někdy udělá drobné chyby.“

Tím částečně potvrdil Benningovu domněnku, že náhody se dějí i na poli biologie.

Rok 1908

Ruský přírodovědec Grigorij Grigorijevič Smith (příjmení má po svém kamarádovi Johnu Bakerovi) se naučil číst a psát až ve svých devatenácti letech v klášteře Sv. Vojislava. Přesto však jednou napsal, že „biologickou podstatou lidstva jsou muž a žena, jejichž biologickou podstatou jsou muž a žena, jejichž biologickou podstatou jsou muž a žena, jejichž biologickou podstatou jsou muž a žena, jejichž biologickou podstatou jsou muž a žena, jejichž biologickou podstatou jsou muž a žena, jejichž biologickou podstatou jsou muž a žena, jejichž biologickou podstatou je bůh nebo klokan. Tím si nejsem tak docela jistý.“ Jedinou vadou tohoto zápisu by mohlo být zjištění, že byl napsán v opilosti pravítkem levé nohy přesně v devět odpoledne, ale úplně někým jiným, než byl Alexandr Ložnij.