Zůstalo v noci

Každý den, od rána do usnutí,

bylo tě tolik a tak blízko,

nešlo

nezbláznit se.

A tak

/když v poklidu

hořel si oheň/

já se před tebou

pod nočním stromem

dusil vztekem míseným s bolestí

a přidušeně

vykřikoval možné původy

svého šílenství

(jediným skutečným

bylo vědomí, že tě

nelze mít.)

Ráno jsem se

probudil silný a klidný

/jen uvnitř jsem se krapet styděl

a sluncem pálila nateklá víčka/

a rozhodl se

užít zbylý čas ve tvé blízkosti,

vnimat tě, jak jen je dovoleno

a nedomýšlet, neptat se, neotvírat...