Malířka

Hraju si... na malířku.

Paletu zelených tónů míchám,

špetku skořice, barvu lískových oříšků,

na prázdný skic život dýchám.

Tužka tančí po andělské bělobě,

črty vyplním zelení.

Už šeptají mi příběh o Tobě,

jsi mý štěstí i trápení.

K mrtvýmu pohledu dám trochu medu,

ať si ho osladíš,

nic víc asi nedovedu,

když mě nechceš pustit blíž.

Tak pověz mi, co dělat mám,

když si raděj sám.

Ztratil si sny i touhy,

dny připadaj Ti šedý a dlouhý.

Veř mi, všechno není černý a bílý,

tak nebuď tak daleko a já

Ti koupím štětec a naučím Tě míchat barvy....

Věnováno hlubokému pohledu přítele (snad), který nechci ztrácet