Ona, on a zlo

            Když jsem byl ještě malý zasadili mě v parku. Trochu stranou, ale ne úplně. Bylo to zjara a slunce se opíralo do mých lístků. Za nějakou dobu, to už jsem kus vyrostl, udělali kolem mě takovou pěknou úzkou cestičku a přede mě usadili do trávy lavičku. Měl jsem z toho hroznou radost, měl jsem radost, že už nebudu sám.

            Hned první den se to stalo - přišla ona. Sedla si na lavičku a rozhlížela se kolem, byl jsem si jist, že se jí tu u mě líbí. Ten den u mě seděla dlouho, četla si …

Od té doby chodívala často. Sama, jen občas se svým roztomilým psíkem, který rád odpočíval ve stínu mojí koruny. Chodila ráno, odpoledne a někdy i večer … četla si, nebo když měla dobrou náladu, tak si i prozpěvovala nebo házela svému psíkovi balónek, který za ním běhal, a když ho chytil a přinesl paničce, samou radostí skákal a štěkal. Měla nádherný úsměv …

Vždycky jsem rád viděl, že je šťastná. Až jednou nepřišla sama. Sedli si na lavičku. Byl galantní a byl na ní milý. Už nechodila sama. Vím, že se měli rádi … byla to láska !!! Byl jsem šťastný.

Jednou zase přišli, zvláštní ale bylo, že to nebylo takové jako jindy. Oni se hádali. Zlobil jsem se na něho. Jak se s ní může hádat ? Jak na ní může být zlý ? Vždyť je hodná, milá, krásná – tak proč je takový ?

Začala zase chodit sama. Bylo mi jí líto.

Jednou u mě zase seděla a v tom přišel on. Myslel jsem, že na ní bude zase ošklivý, ale oni se nehádali – naopak. Usmířili se, byl na ní zase milý …

Druhý den přišla a zase si ke mně sedla. Čekala na něj. Náhle se objevil někdo, kdo sem nepatří. Křik a najednou rána. Ona leží na zemi, vetřelec utíká, pak jsem si to uvědomil – ona umírá. Má v očích slzy. Vyhlíží toho, na koho čekala. Nemá už čas, ona chce ještě vidět toho, koho má ráda …

On nepřišel, ona zemřela.

Za několik dní přišel, sedl si ke mně na lavičku. Hlavu si schoval do dlaní …

Od té doby chodí každý den. Každý den má hlavu v dlaních, nebo pláče …

Proč jsou na sebe lidé zlí ?

Proč on byl zlý na svou milou, která u mě tak ráda sedávala ?

Proč tak barbarsky prováhal mnoho okamžiků být s ní ?

Proč jsou na sebe lidé zlí ?