8.7.00

8/7/00

Smutné ráno,smutný večer,

smutek v duši, bolestné křeče.

Rána na srdci krvácí dlouze,

kéž by sem nikdy nepodleh touze.

Štěstí všude kolem mne,

mě se vyhýbá, tu co jsem miloval,

mi lásku zazlívá.

Mám právo na smutek, na truchlení trošku,

jak rád bych teď políbil její spanilou nožku.

Leč nelze mi pomoci, nehledám rámě,

mé slzy najdete po ránu v trávě,

mou duši sklíčenou blouznit po nebi,

kéž se ta bolest už nikdy neznásobí.

Kéž by se ztratila a nevrátila zpět,

na to není záruka, vrací se mi hned.

Kolik strasti musím prožít,abych na ni zapomněl,

kolik slz se musí prolít, abych ze svých rtu smyl její pel.

Blouzním láskou,jako v pasti,

od sedmi až do dvanácti,

je to jak můra, není to sen,

není to život, konopný provaz jen.