Slyš mé volání

SLYŠ MÉ VOLÁNÍ

Slyš má vyschlá ústa

na poušti Gobi.

Tam na východě,

kde žijí sobi.

Můj hlas-

jako zvon co prasknul v půli.

Jako včely-

zmrzlé v úli.

Jsem poklad-

dávno ztracený.

Ocel-

co padá z hrazení.

Slyš mé volání-

to ticho nesmírné.

Nálada pod bodem mrazu,

obrazy vesmírné.

Prodchnut jsem pískem,

zapšknul jsem obyčeji.

Prorůstám alabastrem

na celém obličeji.

Jsem socha z mramoru,

sám jsem si sochařem.

K obrazu tvému,

asi jsem vytvořen.

Slyš mé volání

v bouři větrné.

Není nic horší,

než lásky chatrné.