Houby

Houby:

 Travin hrdá katedrála,

kol ní ze stromů kláštery,

chórů píseň ven se drala,

přec nespatříš tam pátery.

 Než padnou jasné závěry

o chrámoví lesních mechů,

proč kůry mají záděry,

stromy část jsou varhan měchů,

 Projdi se tam beze spěchu,

hnědáky se tyčí štíhlé,

tráva jim tam dělá střechu,

slimáky tam vítá zplihlé.

 O kus dál pak najdeš zjihlé

hnědáky – už baculaté,

klády leží si tam ztichlé,

hledí, hledí na kulaté

 Hlavy – které snad jen mate,

že nikdo moc je nesbírá,

ovzduší je takřka svaté,

vůně je v něm přemíra.

 A duše lesa nezmírá,

kus dál rostou křemeňáky,

snad rudu cínu přezírá

brusinčí – tak rudé taky.

 Zříš cihlové kabrňáky,

o kus dál se lesík tříbí,

tam, kde vězňů kalné zraky

schly za války bez pochyby.

 Jejich svědectví už chybí,

teď palouk je tam malebný,

ve smrčí se krčí hřiby,