Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak voliér
Autor
slonovina2
Kruci písek
sem se do prstu
srdce sladce a rozmrzele zeje do širé krajiny
jinotajné
zprávy z druhého
řečiště
krve
se
nedořezal od dětství
nuly svačinu
inu muž
bez
břehu láká politickou pomoc
si zabalí do kapsy
hyeny opodál
se zatím skrývají
za skript
spirituálu
levného pokoje
šero
před bouřkou je vždycky klid
tak tklivý
na dotek tykadel
lapené můry mihot
kohoutek už dávno, přesto kape
Čehý, Morava a Slezko
okenic
už dále
Tiso, Dunaj
Váh
pak v zástupy odvěkého nepokoje
drží prapory
vy ve větru zhasnutých majáků
my
turbulencí i ti malí
narozením
zvony na poplach
svačinu
inu muž
bez
je ticho
byt po špičkách
nosů, šumují, onu
šírají hlasy přetížených sítí
ryb
mlčících
v strachu choulí se za okny
nastvují
žízniví, jak dromedáři
Magdaleny
tvář
svačinu
inu muž
bez
jako kdysi
Kantovi nám to již vykládat nebudete
pochováni v popel
pýřením na malý terč Libanonu
vytahují z mořské pěny
Pannu inu co?
s poprsím jen na malíček mezi dveřmi
víc
jí vysvléknout
na kolena před hlavní
jsem tu já!?
svačinu
inu muž
bez
existence tlustá čára vodopádů
ze druhého poschodí, obchází
pozadu náš čas
odhozených karabáčů
chodidly humanity
dlí v rákosí si
Samuraj jen pro Evu a hada
dává do košíku jablko
za zub Kaina
mu nadává
nedoběhl
do zákopu
hrob
a hltu vody šálek
jesetrů ploutev vysychá
si v smíchu
poraněnou nad obratlem kozoroha
zase zpátky do plenek
se zodpovědnosti
Nosticova paláce
a podhradí
tedy zatím
nám nehty do dlaní
se dívat, slzu, planetu
jen poznávat
tu po hmatu, tu po čichu
jak perský šáh
a šála od sobola
od Aše po Odru
se do krve tím žalem
svačinu
inu muž
bez
měsíce pozdě, ale přece
ekologie
geodézie mezi plísní o ní
nevěrcům
zatoulaná, zbabělá dočerna
od září alkoholem
v rudé Kladno
nedopité sklenice
kabátu je neutěšen,
jak muži bez žen
sen
do čajů i petrklíč
od Kafkova zámku
Tedy
darovanému koni
po obloze mraky a my opodál
stojíce zíraje z jara taky
tak
i líc a léto
pálí kůži života
studená Nežárka a Libuše
tiše ševelí si Vyšehradem
medová ty slova
opakuje
plody z podušek paneláku
feferon, statné dítě
po krajině rozhled
s rýhou od bruslení
nezamrzá
ty běžíš? v Boha
na nebi stín hory s
pihovatým
nosem
i lidem
dobrým
smír
svačinu
inu muž
tu byl