Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
kratká kapitolka...jen takový malý mostík mezi třetí a pátou částí...
Hrot staré sudlice naříkavě zaskřípal a vzápětí se zlomil o mocnou hradbu hrudního plátu rytířova brnění.Jablůněk odhodil nepotřebnou zbraň, otočil se a kmital krátkými nožkami, ve snaze uniknout smrtícímu hrotu zloděje duší.Marně.Ucítil prudkou bolest v zádech, zachroptěl a upadl, třesouc se v návalech šílených křečí.Vedle něj se skácel dřevorubec Polínko, s hlavou oddělenou skorem od krku, připomínající tak poražený statný dub.Támhle ležel švec Podkopýtek, tu, pod vozy naloženými sudy s pivem a vínem, manželé Břizovi, jejich děti a děti jejich dětí.Krev pokrývala celý trávník návsi, cákance krve zdobily zdi přilehlých stavení, krev tekla místo vody potokem , krev, samá krev.
A řev...řev, děsivé utrpení, krutost...řev...
Nassilith si drápem jemně vytrhl kus stehení kosti, která mu uvízla mezi zuby.Bručivě zavrčel a pohodlně se převalil na záda.Náhle se mu chřípí rozevřelo.Vyskočil na nohy a nyní se už jen po dvou rozběhl pryč z palouku, kde odpočíval.Koncil vstoupil opět na svět...
Ryll pozoroval strašlivý boj ve vesnici rozšířenýma očima.Šedomodré panenky zakrývaly bělmo a Ryll se celý třásl, pln hrůzy, za kterou mohl jen on sám.Měl odejít dřive.Umřeli kvůli němu.Je to jeho chyba.Vzlykl a párkrát naprázdno polkl.Zažíval tenhle pocit už mnohokrát, ale nezvykl si.Nemohl.Nešlo to.Jen tak zapomenout na jejich tváře, na tváře těch, co byli před nimi a ty, co byli první v dlouhé řadě neklidných duší.
Křoví za ním zapraštělo.Věděl o něm, ale neutekl.Rozhodl se zůstat a čelit mu.Poprvé a naposled, neboť postavit se mu, znamenalo zemřít.I když byl Skírn.
" Chlapečku, už neutečes," jeho šepot zněl méně strašidelně, než v jeho snech.
" Neutíkám, budu bojovat," vystrčil bojovně bradu Ryll," chci to skončit."
" Jak si přeješ," ozvalo se zprava.
Ryll poplašeně upřel své krásné oči na dalšího rytíře, o němž nevěděl.Zašustění zleva hovořilo zcela jasně.Nebylo už stejně kam ustoupit...
" Aíííííííááá..."
Hromový pokřik, doprovázený svistotem rotující dvoubřité sekery, Rylla vyděsil víc, než všichni černooděnci dohromady.Vyjekl a zakryl si obličej, když zbraň našla svůj cíl, prorazila magické brnění a zasekla se do těla pod ním.Před Rylla kdosi dopadl.Skrz prsty chlapec viděl polonahého trpaslíka, jak druhého rytíře přeťal druhou, o poznání menší, sekyrkou v půli a právě se chystal na posledního nepřítele.Chvíli se měřili pohledy, kroužili okolo sebe jako koucouři v boji o území a nakonec se na sebe vrhli.Ocel třískla o ocel.Jednou, dvakrát...ticho.Ryll se odvážil podívat.Trpaslík se znuděně opíral o topůrko a volnou rukou pročesával vousy.
" Proč...," začal Ryll.
" Dobrej boj."
Mladík se zarazil a zmateně zamrkal.
" Jsem Leon," napřáhl ruku válečník a když mu ji Ryll podal, pevně, avšak opatrně, s ní zapumpoval.
" Já jsem..."
" Vím jak se menuješ kuře, mám tě někam dovést, takže koukej bejt zticha a dělej co se ti řekne."
To nebylo oznámení, to byl rozkaz.
Leon pokynul sekáčkem do houštiny a začal si vesele pohvizdovat jakousi hospodskou odrhovačku...
Muž ve středních letech okamžik uvažoval nad trpaslíkovými slovy, pak ve své mysli utvořil novou podobu a vznesl se k nebesům na křídlech pána větru...
Tento díl mě zklamal. Oni rytíři ve skvostných zbrojích, kteří dobyli Warn a skosili jeho obyvatele, včetně krále králů Khadargaha a všech dvanácti králů Zhurvashe, se nezdají zas až tak smrtonosní, když tři z nich vyřídí jeden trpaslík, pak se znuděně opře o topůrko a volnou rukou si pročesává vousy (a říká si : pohodička). Nebo je klíč k této záhadě v postavě „božskoumocínadaného“ trpaslíka? (Snad se to dovíme později, ale tady mi to chybí).
Písmák