Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdešla jsem
25. 08. 2006
10
2
1795
Autor
Jiřička
Taky jsem to udělala.
Zjistil,
že jsem celou tu dobu byla s ním,
až když jsem odešla.
Volal a křičel tak zoufale,
tak zlomeně,
tak nízko u Země,
a já ho z té výšky neslyšela.
Ale neboj,
přeci jsem se vrátila.
Zaslechla jsem to ticho, když přestal volat.
Už nemohl.
Snědl svou bolest do dna
a rozpustil se v ní. Jako housenka v kukle.
Pak ta bolest praskla
a on se z ní znovu narodil.
A měl křídla! Úplně stejná jako já.
Tak ho teď učím létat.
Až setřese zbytky kukly, půjde mu to výborně.
To už mu nikam neuletím. Poletí přeci se mnou...
2 názory
Stějně si nemůžeš být nikdy ničím ÚPLNĚ jistý.
Píšu o tom,že se nám teď daří dobře a taky o naději...Jestli to tak bude ví Bůh.Věřím tomu.Děkuju ti za návštěvu a za názor a za pochvalu. :o)
Člověka často zaujme to,co sám zažil.Žažiješ-li něčí hlubokou bolest,pak už tě podobná bolest nemůže nezasáhnout.
Děkuju za kritiky vám všem,moc jste mě potěšili :o)
aleš-novák
01. 09. 2006
moc bych ti přál, aby to tak bylo. Křídla jsou ošemetná věc, jak sama víš. *t
Nedáš sem text té o andělech a vině? Mrazilo z ní.
Krásný. Moc. A povzbudivý:) Už sem taky přestal volat, sem teď ve fázi rozpouštění, do dna mi zbývá posledních pár lžiček, tak sem zvědavej, jestli to bude takhle fungovat:) Každopádně děkuju a tipuju*