...bez zimníku procházím se mezi hvězdami...

nejspíš kdesi po cestě vytratil jsem

všechna útulná zákoutí..

všechny rybníky o samotě a altány v liduprázdnu,

sluje, kde spí draci na zkazkách..

nyní bývám sám přímo mezi vámi,

v posledním koutku Soustavy

kde pořád –ač již delší chvíli slabě- svítí nejvýš

                                                    právě to mé ze všech starých souhvězdí..

                                                       ..souhvězdí potrhané zástavy

                                                            země za mořem, země ze zapomenutých příběhů,

                                                               právě z těch pohádek, co zemřely stařenkám pod jazyky

                                                               hluboko, ve tmě kapsy

                                                            bych již nejspíš nenašel letenku k tomuhle letu

                                                       soustava prenatal – planeta tanthalos.

                                                    tak studenovodně je mi po zátylku

počítaje zapomenutá mezipřístání,

místa, časy, tváře kde zanechal jsem signum,

psané sebou samým..

kolik kůlů ztrácí denně vlnolamy,

když nezbylo na nich již skoro nic z plodů hoře..

žádná vyplavená momentka, žádná tvář..

za zdí z nezdravých slupek kůže,

možná již umírám..

a možná jsem byl mrtvý již když jsem vstoupil na palubu,

jsem schrödringrův kocour..

příliš černý, příliš slabý na katapult                /..či spíš příliš smířený s kapitulací..

ustarašeně si chodím po nocích –těch co mi svítí ve dne-

hýčkat si na vlnolam svůj poslední horký moment,

dřív než jej spolkne další vlna vousů

sílícího kmeta času..

prý jsou knihy co nestárnou,

tedy v knize posílám prosbu o pomoc..

rozklepaně klečím pokládaje  svazek na vlny

a na kamenech čekám až se odvlní,

až dopluje k někomu kdo vysvobodí zvíře z jeskyně..

na začátku třetího tisíce let temného křižování

čekám na návrat bohyně