Pocta J. Cimrmanovi a jeho absolutnímu rýmu

Naše staré hodiny

Bijí čtyři hodiny.

A zatím, co ty klidně spíš

Já bych potřeboval spíš

Od někoho dostat ránu

Obzvláště teď, pozdě k ránu

 

V restauraci Za hrady

U zámecké zahrady

U rumů a u kol

Píši tento úkol

(za rámusu u kol)

 

Natvrdlý, jak pařez bývá

Nápadů mi málo zbývá

Tvoření je zápasem

Verše zbraní za pasem.

 

Můzy náklonnost je vratká

Nenechává zadní vrátka

Možná zkazí mi radost

Když se naštve Jára: Dost!

(a pak mě pokárá dost).

 

Myšlenky  často letí

Ty bys ve svém století

těžko zakop o klony

Přesto přijmi poklony

Za své zprávy, nálezy

Za všechny vynálezy.

 

Asi by ses nesvěřil

I kdybys nám dnes věřil

Jak se k tomu rýmu přišlo

Možná o nějakou při šlo?

Spory občas vedeme

Zda to taky svedeme.

 

V této divné soutěži

Každý trochu soutěží

I já nejsem žádný břídil

Tak jsem skládal aneb řídil

Verše v absolutním rýmu

I když mám teď trochu rýmu.

 

Báseň začla s půlnocí

Má za sebou půl noci

Na pomoc si nezvala

Máchu ani Nezvala

 

Bude to snad v pořádku

Psal jsem řádek po řádku

Nedopustil jsem se zrady

Opsat cizí nápad z rady.

Všichni službou medvědí

Že to není med, vědí.

 

Dřív, než stačíš „lísko“ říci

Dopít svůj čaj se skořicí

Díky tvojí osvětě

Báseň půjde po světě.

 

Hlavní byl rým, ne smysl

Báseň? Spíš jen nesmysl

Se stříbrným podnosem

tady máte. Pod nosem.