chemie_2

je to starší druhý díl k chemie_1 :)

Na zádech neseš dvě bomby, a plamen dosahuje teploty až tři tisíce stupňů.
A kdyby jenom na vzduchu, byl by svět plný sazí.
A to, že má být všechno? Těch pár zbytečných slov? Těch pár zapomenutých dní?
Arenová pohoda, spálená struktura, to je černá.
Jen občas jsem nadčasový, tehdy předbíhám sám sebe. A teď odpověď na velkou úvahu,
V uvozovkách, je ANO, vlastně vždycky je to NE, někdo druhý.
Tak natáhni ten zvuk, natáhni ruku, studený zvuk.
A umírající krvavé slunce řádí po spáleništi úterního města.
Takže znovu, pořád znovu.
Tak si to lidi mysleli, ocelové lanko. A co ti to září v oku.
Hnědé listí, všechno umřelo, všechno co vidíš.
Bez pevného místa a s dírama na zádech, jedno je snad jisté, vyrvali ti srdce, co?
To nic, to doroste…
Tři tisíce stupňů, nikdy to neměls.
Spálená struktura na cihlových zdech.
Nemají pevné místo v tom kruhu, plameny. A papírové duše jsou černé, jsou saze.
Už ses zkoušel nadechnout?
Příroda to nemůže rozložit, do země se nevsákne, nikdo to nepolkne.
Stačí se podívat, jenom očima. A nikdo se tě nezeptá, co že jsi to v té tmě viděl.
Nikdo se tě nesmí zeptat na jméno.
A stejně nikdo nemá tak křivá ústa úsměvem, nebo bolestí, co?
Prudký jed do kafe, destrukce mozku. Poškození je vždycky nevratné.
A ten komu říkají pan Drátěné ramínko, ti vytáhne, háčkem na konci, víš, mozek nosem.
Taky byl kdysi Egypťan.
Co za to dáš, nebo vyměníš.
Na zádech neseš dvě bomby a pláštěnku. Saze jsou voňavé, a vratká chůze.
Sumární broučci, jak to rozdělíš?
Je to mimo a všechno na zdi, jak na mapě, ale stejně se v tom nikdo nedokáže vyznat.
Kyslík má mnoho podob.
Na spálené struktuře úterního města někdo vyškrábal pár křížků, nebo ixsek?
A pak nemusíš chodit daleko, ono stejně není kam.
Nemusíš jet pokaždé až tak daleko, ono už stejně není kam.
Nemusíš jet pokaždé tak naplno.
Vůbec nic.
Někdo ti akorát zase zavřel dveře před nosem.
Takže znovu, pořád znovu. A všechno je to k pláči, a nebo k smíchu.
A kdo se směje? A kdo pláče? V těch sazích.
Je to významné rozpouštědlo, co žeru.

---