Třesení

líbí se mi líbííííí *

neoslovila mě tak dokonale jako tvé nejčerstvější dílko, ale opět je to na zdejší poměry něco, co se vymyká horkojehlovosti. Zvlášť se mi líbí poslední pasáž a velmi vkusné (pauzami prodchnuté) doťuknutí "mne voda, údiv, cit..." *

jo, zacatek fajn, konec ne, na mne malo citove, prilis vykonsturovane, bez sdeleni, jen snaha o originalitu...chladne...bezútěšné..odtažité. sorry

moc *****

mám pocit, vizi... jako bys byla člověk co chce od začátku něco říct, moc říct, ale rty se mu kroutí a ruce třesou, hledá slova, říká, přeformulovává, pak se odmlčí... a v té poslední strofě ... to řekne v celé kráse a úplnosti. *****

blázni a psi pijou kojným mlíko? no teda

nádhera:-)))!

Ou, Markétko!* Jak dlouho jsi tuhle básničku vyšívala? Že se ti povedla, že je tak krásná a že se nemůžu nasytit...*

*

setřásla jsi si (zasloužený) TIP .:)

je to výborný, ne jen že formou ale konečně i obsahem - a obsah kritizovat nemohu (to jen odůvodnění proč chybí odůvodnění k výběru) :)*

jo, ale jo (líbí) T

Moc se mi to líbí,takové třesení je v životě důležité...hlavně tou hlavou pořádně zamíchat a nechat to tam uzrát až do chvíle napsání další básně...třeba třesení2 :-)))

bad-girl: :-) to je pro mne až dost velká pochvala. děkuju

Jo, Jiří to vždycky hezky vyjádří :-) díky

Markétko...jak já bych taky někdy tím vším zatřásla...a pak si uvědomím, že nehybnost je v pohybu a naopak pohyb v nehybnosti, že nic nestojí, že jsou jen děje a není žádné teď už v momentě, když dopíšu tuto větu moc hezká věc a taky Jiří to vyjádřil hezky

sem tam něco ne, ale celkově příjemná*

pěkné třeštění.. spíš než patos mne zaujala ta dynamika vygradováná opakováním a rytmikou.. poslouchám právě Fanfare Ciocaria a dokonale mi to splývá.. :-)*

Ano, a2a2a, souhlasím s tebou úplně. pokud je to projev spontánní a přirozený, pokud není pouhou lacinou pózou, pak je jistě i krásný a žádoucí... děkuji za krásná slova a přeji pěkný den

Markétko, krásná věc, zdá se mi, že jak člověk má potřebu říct něco, co sám vnímá jako důležité, že použije, aniž by vědomě chtěl jazyka téměř slavnostního, který vyznívá až pateticky. Píšu vědomě - pateticky - poněvadž podvědomě se tohoto významu bojíme, nezúčastněnými je pak i odmítán, ale možná jen proto, že jsou nezúčastnění, a že si i v té chvíli, ostatně jako my sami, neuvědomují, že jde o spontánní projev duše, který, kdybychom jakkoliv korigovali,trochu by jsme lhali nebo předstírali. Pak si samozřejmě často kladu otázku, zda mi, nám, přísluší, abychom se až téměř kazatelsky vznášeli nad obyčejností našich dnů. A odpovídám - ano,- je to přirozené přihlášení se k ctižádosti dostát alespoň chvílemi vlastním ambicím, ke kterým nás předurčilo samotné zrození. A jsem patický teď já, ale musel jsem to napsat, poněvadž mne k tomu tvá báseň přinutila

třetí se mi líbí moc :-)*