Nebe je na zemi a peklo z nás sálá

U čokoládového desertu a horké kávy sedím a vzpomínám

na toho, jehož plameny v očích mne pálily uvnitř hrudi a ve spáncích,

na toho, jenž mi dal víc než sebral,

a přitom sis vzal stejně víc, než jsi mi dal,

jak jsi proletěl mým životem a zmizel, však víš,

i když tu sedíš vedle mě a bavíme se o všem jako vždycky,

o věcech nebeských rozměrů,

bavím se a jsem ráda zase

a kousnu tě do ramene, protože musím,

furt by jsi chtěl repete a narážíš

jenže já nechci žádné de ja vu co není de ja vu

pak vzpomínáme, jak jsme se prvně políbili

pár minut po našem seznámení,

jak se mi motal jazyk v mém opilém opojení

a ty jsi se mi smál a dopad ještě hůř,

jak jsme se pak hned milovali v lese

a všude byla tma a pak jsme nevěděli kudy z něho ven,

jak sis mne vozil v autě přes serpentiny sto dvaceti kilometrovou rychlostí v hodině

a já měla smrt v očích, ale přitom jsem to chtěla,

byla to jízda, všechno! jedna velká jízda,

nebo jaks nechodil do práce, sedával na pívu

a vymlouval se na to, že další vlak už nemá cenu,

nebo jsi se někde potuloval a já tě musela skoro pokaždé potkat... sakra!

Dost často jsem se ráno před školou otočila na podpatku

a šla s tebou zas prožít ten den plný

života a citu, naplnění a štěstí,

nikdy nás netrápily zadní vrátka plná smůly a politování

a když se něco zvrtlo - jak jsme nadávali a byli nasraní na celý svět,

když ti sebrali řidičák a já se vyvalila z auta s chraplavým smíchem a kašlem na zem,

protože mě zrovna sžíral zánět průdušek 

a policejní chlapci jen čuměli, znovu si tě přeměřili svými nevěřícnými pohledy

a tys mě měl chuť akorát tak nakopnout

a pak jsi byl tak nasranej, že si z toho začal zpívat na celou Novou ves

a stál jsi tam jak malé bezmocné dítě,

jak jsem vždycky nesnášela, když jsi mi volal,

protože jsem nechtěla slyšet to tvoje „Čau dupo!“ a tvůj ostrý hlas mi

prořízne ucho a zanechá chvění – a to já nechtěla,

a když přišlo takové to menší dno, dníčko, jen krize,

tak ses nad tím ani nepozastavil,

nahodil svůj šibalský úsměv, ušklíbl se,

chňapl mně a šel dál,

kolikrát jsme seděli naproti sobě, lokty opřené o stůl

a rukama si svírali bradu a koukali na sebe

se slovy: „Řekni něco!“ a stejně jsme mlčeli,protože nám bylo fajn,

když jsme šli spolu domů

a já se urazila, sedla si do příkopy do sněhu

a začala trucovat a provokovat,

protože jsem chtěla, aby ses vrátil, což jsi přesně udělal (!) sedl sis ke mně

a zimou jsme dostávali křeče do zadku a nohou,

mrazilo nás po celém těle, zuby drkotaly

a pak jsme se začali líbat s modrými

ledovými rety a viděli náš dech v podobě mlhy,

nakonec jsme se všemu smáli, protože vzduchem vonělo štěstí,

nebo jak jsi mi nespočetněkrát svými

nenažranými zuby roztrhal kalhotky, ty zvíře,

a já pak musela chodit naostro, neboť spodní prádlo

mi jaksi došlo, bóže, jak tohle se ti líbilo   ...

a co jsme spolu na akcích prováděli za vylomeniny,

protože tobě prostě nikdy nešlo odolat,

ty neřesti k ránu v přítmí na pódiu

a opilej basák nás pozoroval s táckem plným půlek v ruce a čekal,

kdy už se konečně ráčíme napít,

a co jak jsem pak čůrala v křoví a ty jsi se vždycky musel dívat,

zapálil sis cígo

a s blaženým úsměvem si odklepl,

jak jsem se nedávno nudila za školou vedle v městě,

seděla na nádru a házela na kolemjdoucí krušné pohledy –

- a co neslyším z posledního vagónu: „Večóó, Večóó!“ tak šup

ten úsměv Wau!přesně to jsem teďkom chtěla!!! a běžela za tebou,

jenže na černo a pan Cvaklístek zrovna nastupoval k nám

takže jsme raději zavčasu vypadli a venku potkali milión lidí,

juuuuu!a pak jsi nestihl doběhnout na pracák,

jak jsi mi vždycky v podchodě zpíval „holka je v klášteře, Kristus jí hlídá...“

a lidi se divili jako vždycky a všude,

no bodejť, když ti z tvých geniálně roztrhaných ryflí

čouhaly slipy s tvými Kuličkami štěstí

stejně tak když jsem zas jednou ve svém vesele opilém

stavu rozrazila dveře nádražky

a kdo tam nesedí, že jó!...jenom ses na mě podíval

a začal ses mi nehorázně smát,

když najednou jsme se vyvalili z jediné záchodové kabinky,

kde zarputilé babky nabručeně čekaly, my řekli jen:

„Oh, pardon, ehm..už jdeme pryč radši..“ a valili s chechotem do někam

ony jen zíraly a cosi mumlaly pod nosem,

a co ten fesťák, kdy jsme spolu ani nepromluvili,

protože ty jsi neměl náladu a já tě nechtěla ani vidět,

když kousek předtím jsi mi možná ublížil,

a jak jsme stavěli draka, který skoro nelítal a stejně jsme z toho měli radost,

protože jsme pošuci

a dny letěly jak šílené,

pak i bez tebe, neb jsme se od sebe odklonili aniž by si toho všimli,

jenže jakmile se naše pohledy propálily navzájem,

zase jsme se spolu buď nudili anebo to byla naše další smrt,

nuda či smrt nuda či smrt a zas a zas a zas a a!a akce o den později než minulý rok,

no tak si oslavíme naše výročí, trochu v kopřivách, chachachá, deset minut

a sex v taxíku směr Ostrava a zpět, což stálo majlant,

JJJeště na zastávce, ach Ach jóóó - - - - - a hurá domů!nakonec

jsem odjela a zmizela a ztratila a nechyběl, ....... .......... .......bylo to dlouho,

máme svůj život a ten průser co jsme prožili nikomu nedám,

zůstane ležet v sobě a tobě, že člověk nikdy neví..teda vím,

a najednou tě potkám a to se vším všudy, mám se jako

v bavlnce – to teplo, a měkoučko.., hvězdy nad námi a

tráva pode mnou, Hodně jsme se spolu naučili,

proletěl jsi mým životem jako průvan urvaný z řetězu co zabouchl dveře,

a to nejlepší v nás zůstalo, Zas příjde energie a chvění

co zanechá pocit a vědomí toho že

nebe je na zemi a peklo z nás sálá a jak je život krásnej.