Pozdněletní kousíčky

Babí. Babí ještě kousek makovce.

 
Tráva kousek vedle

Vypadá vždycky o dost měkčí.

Paradox pažitu.

 
Hvizd káně a sojka co ho posílá dál

Stébla jsou přestříhaná stíny sousedů

Světlo má sílu ale výdrž už není co bývala.

 
Jak dlouho musí kobylka vrzat, aby přilákala druhou?

Tolik vrzání a nikdy jsem je neviděla spolu.

 
Stařičká půlroční vážka na šedě zlatém kmeni olše

Všechno spojování a kladení má pro letos za sebou.

Dýchavičná a omšelá,

Tichá.

Ještě ne němá ale už nemluvná

V letech nikdy neměřila,

Teď už spíš v hodinách

Tepla ubývá

Rozhlíží se, dýchá

a světe div se

nevypadá že by si dělala hlavu.