Jednoduché počty

Co tu zase děláš? Měl jsi zmizet

Jen technicky. Nejsem psychiatr. To je medicína. Pracuji jako psychoterapeut, to je psychologie.

A k patnácti letům tvého psaní zde ti gratuluji.

Milý psychiatře, opravdu neuč orla létat. Jsem tu 15 let. Ahoj. Zmiz mi z očí

Jsem blb? To ty nemůžeš vědět,

protože jsi četl jen pár řádků ode mě. Kritiku tvých konkrétních děl, o ktrerou stojíš, autore!

Nemáš nejmenší tušení co jsem zač. Neznáš mě ve vztazích, v práci, v ničem. Nikdy jsem u tebe nebyl ani na psychoanalýze, ani na IQ testech. To, že jsem blb, ví tak leda moje paní, moje děti a kolega, se kterým 25 let úzce spolupracuji. Neví to ani naše vnoučata, jsou ještě malá.

To, co znáš o mě, je asi jedno promile z toho, co bys měl znát, abys poznal, že jsem skutečně blb.

Pokud bych se chtěl zviditelnit, nebudu to dělat v pořadí cca třicátým komentářem anonimního autora, který si říká Norsko 1.

Dám ti radu:

Nešermuj (hlavně u jiných autorů) "blbama" a dalšími dehonestujícími výrazy, protože je opravdu neznáš. Soustřeď se na to, co je ti hmatatelně předloženo, a tím je jejich báseň. Odděl ji od (třeba i snadno) se nabízejících představ o osobě autora. 

Bezpečně se tak vyhneš možné reakci na své komentáře, že mají (právě díky zmíněným slovům) adolescentní úroveň. 

Tak se drž, Norsko1. 

Voříšku, Voříšku. Tvůj pokus o zviditelnění neskončil šťastně. Jsi blb, nebo to jenom hraješ?

Přijde mi to (laicky) takto:

pokusy o zajímavé (nekonveční) dělení textu na sloky či vy dělení jednotlivých veršů neskončilo úspěšně

vsuvka v závorce - jak odešlo dveřmi - sice vybízí k dumání, jakáže to geniální myšlenka se v tom ukrývá, ale pravděpodobnější mi přijde, že to tak nebude

závěr je dobrej (až na to odskočení posledního verše, kde platí, co tvrdím na začátku