Miluji tě k zbláznění

Do Daniely jsem se zamiloval na první pohled.

Byl jsem ředitelem Pražské akciové společnosti SAT zabývající se výrobou satelitních přijímačů. Každoročně, začátkem prosince, jsem pořádal vánoční večírek, na který byli pozváni všichni moji kolegové a jejich známí.

Danielu jsem poprvé spatřil stát u vánočního stromku. Dlouhonohá, upnuté zlaté šaty, černé vlasy splývající na ramena a na hlavě legrační červenou čepičku Santa Clause. Šarmantnímu chlapovi, jako mně, nedalo velkou práci ji také okouzlit. Ten večer jsme skončili u mne v posteli. Dozvěděl jsem se, že je to známá mého přítele a kolegy Igora, který byl nedávno ustanoven mým zástupcem. Pracující jako účetní u jakési firmy, momentálně žijící sama. Velice milá, vášnivá, prostě dokonalá. Víc jsem nepotřeboval vědět a už za několik týdnů se stěhovala ke mně. 

            Prožili jsme krásné Vánoce i Silvestra. Byli jsme oba zamilovaní a šťastní. Hluboce jsme si důvěřovali a vedli spolu dlouhé rozhovory až do noci. A přesto, že mi Daniela o sobě moc neprozradila, chápal jsem to. Jednou se mi totiž zmínila o své rodině, žijící na druhé straně republiky, se kterou se však nestýká. Nepohodli se.

            V březnu se blížily její narozeniny a já se rozhodl udělat pro ni překvapení. Vydal jsem se na Moravu, abych našel její rodiče a na její narozeniny je přivezl k nám. Ve zmíněné vesničce jsem však nikoho se shodným Danieliným příjmením nenašel. Nenalezl jsem zde vůbec nikoho, kdo by ji znal! Večer jsem se na to Daniely zeptal a její reakce mě překvapila. Vůbec jsem ji nepoznával.

„Jak sis mohl dovolit udělat něco takového za mými zády?!“ křičela, až jí přeskakoval hlas. Po čase se uklidnila, začala se tvářit provinile a omluvila se. Nechtěla mi lhát, ale neviděla jinou možnost. Styděla se mi totiž říct, že je sirotek, a že žádné rodiče nemá. Hned jsem ji začal utěšovat…

            O pár dnů později jsme se opět neshodli. Dával jsem to za vinu sobě. Něml jsem moc dobrou náladu. Ráno jsem v práci potřeboval nechat podepsat jedny listiny a nemohl jsem je najít. Byl jsem si jistý, že jsem je měl uložené v kufříku, ale asi jsem je založil někde doma. Ještě k tomu Daniela přišla domů asi o hodinu později, než se vracela normálně a nebyla schopná podat mi pro to rozumné vysvětlení. V noci, když už jsem usínal, cítil jsem, že Daniela opatrně vstává z postele a tiše jde do kuchyně. Asi se šla napít, napadlo mě. Ale pak jsem zaslechl hovor. Někomu volá? Teď v noci? V kuchyni mám pevnou linku, takže vyloučeno to není. Potichu jsem se přikradl ke kuchyni a vtrhl dovnitř. Daniela seděla u stolu a pila rybízovou šťávu. Zarazil jsem se.

„Také nemůžeš spát?“ usmála se na mě. Na moment jsem zaváhal, ale pak jsem jí úsměv opětoval a šel si lehnout.

            Asi týden bylo vše v nejlepším pořádku. A i když jsem doma nikde nenašel ty listiny z práce, budu si muset obstarat nové, já a Daniela jsme byli zase jako dvě hrdličky. Jenže pak se to stalo. Daniela v kuchyni vařila jídlo a já pracoval v obývacím pokoji na počítači, když na Danielin mobil došla zpráva. Zvědavost mi nedala a přečetl jsem si ji. Stálo v ní: „Jsi šikovná holčička!“ Číslo neznámé. Polilo mne horko, jako kdybych dostal facku. Zachvátila mne žárlivost. Okamžitě jsem přiběhl k Daniele a začal ji obviňovat. Mrkala na mě těmi svými dlouhými řasy a obhajovala se tím, že to musí být omyl. Že to jistě nemělo být posláno jí, ale asi někomu jinému. Možná mluvila pravdu, ale… Omáčka, kterou vařila, se během naší hádky spálila. Nakonec jsem Danielu potrestal po svém a to tvrdým a bezohledným sexem.

            Začal jsem být podrážděný a podezíravý. Pokládal jsem Daniele otázky typu: Kdes byla? Co si dělala? Proč jsi nepřišla dřív?! V práci jsem byl nesoustředěný a náladový. Sekretářka se mě dokonce opatrně tázala, zda-li je se mnou všechno v pořádku. Ale, copak jí můžu říct, jak Danielu miluji? Jak na ni žárlím a jak se bojím, že o ni přijdu?

            Vše vyvrcholilo začátkem nového měsíce, kdy došlo vyúčtování za pevnou linku. Faktura obsahovala několikahodinové telefonáty na mobil. A číslo volaného mobilu patřilo Igorovi! Takže Daniela si tajně volá s mým kolegou Igorem?! Nic netušící přišla zanedlouho domů s nákupem v ruce. Usmál jsem se na ni.

„Mluvila jsi teď někdy s Igorem?“ ptám se ledabyle.

„Ne, proč?“ odpověděla, jako by se nechumelilo a šla připravovat večeři. Takže mi lže, napadlo mě v duchu. Lže mi a podvádí mě s Igorem. Po večeři se Daniela zavřela v koupelně. Slyšel jsem tekoucí vodu a pak jsem zaslechl i její hlas. Bez zaklepání jsem vešel dovnitř. Předstírajíc, že se sprchuje, tajně volala. Než jsem však stačil zjistit s kým, hovor vymazala. S nepříčetnou zuřivostí jsem kopl do dveří, až Daniela vykřikla a švihl jsem jí s mobilem o zem takovou silou, až se rozletěl na několik částí.

            Další den jsem v práci neměl stání. Nebýt kolegů, byl bych se s Igorem porval. Řekl mi, že jsem paranoidní. Spěchal jsem domů. Na Danielu jsem však opět musel čekat. Ve Zlatých stránkách jsem si vyhledal číslo její práce, zavolal jsem tam a dozvěděl se pro mne zdrcující věc. Žádná Daniela tam nepracuje a nikdy nepracovala… Zase mi lhala? Mluvila vůbec někdy od chvíle, co jsme byli spolu, pravdu?! Najednou jsem zjistil, že o ní vlastně nic nevím… Nevěděl jsem ani, kde bych ji měl teď hledat?!

Nezbylo mi nic jiného, než si v obývacím pokoji sednout do křesla a čekat. Odbíjela hodina za hodinou. V pokoji se již začínalo šeřit, když klaply dveře a Daniela stála přede mnou, na tváři pohrdavý úsměv. Nedal jsem jí možnost cokoliv vysvětlit a začal jsem na ni křičet. Obvinil jsem ji, že je lhářka a coura! Jak mi to mohla udělat? Vždyť já ji tolik miloval…

„Blázne,“ bezcitně se rozesmála, „od začátku tě mám v hrsti! Vybrali jsme si tě dávno před tím, než jsi vůbec věděl, že existuji. To, že ses do mě na večírku zamiloval, byl náš plán!“

Najednou mě opustila síla bojovat.

„Proč?“ vydechl jsem. Z jejich očí čišela opovržlivost a nenávist. Moje milovaná Daniela.

„Chceme tě zbavit tvého prosperujícího místa. Na místo tebe se stane ředitelem Igor…“

„To se vám nikdy nepodaří,“ pronesl jsem tiše, a však důrazně.

„Ale ano,“ rozesmála se, „jsi nula! Udělala jsem z tebe žárlivou trosku, jak v osobním životě, tak v práci! Myslí si o tobě, že jsi nervově labilní a to také jsi! Jsi nemocný! Igor je mým svědkem, že to nebylo poprvé, kdy jsi mě uhodil a vyhrožoval mi! Kdy jsi mě tehdy v noci znásilnil a kdy jsi mi ve svém záchvatu rozbil mobilní telefon…“

            S husí kůží, neschopen slova, jsem ji poslouchal a teprve nyní si uvědomil všechny souvislosti. Jak si to připravili… Záměrně mi o sobě neřekla nikdy nic důvěrného – rodina, práce. Jistě, i ty listiny vzala ona! Vzbudila ve mne neovladatelnou žárlivost… Jak jim to všechno vyšlo!

„… a teď ses mě pokusil zabít,“ dopověděla Daniela s ledovým klidem. Než jsem stačil cokoliv udělat, rozběhla se do kuchyně, zvedla telefon, vytočila jakési číslo a hystericky se rozbrečela: „Prosím, potřebuji pomoct! Snaží se mne zabít! Dejvice, Roozveltova 13! Pane Bože, rychle, už jde…“ Víc říci nestihla, protože jsem jí vyrval sluchátko z ruky a rázně ho položil.

„Zbláznila ses?“ rozkřikl jsem se. Daniela nepřestávala brečet, uskočila ode mě a začala přede mnou vyděšeně couvat. Máchala při tom rukama před obličejem a ječela na celý náš panelový dům: „Nech mě! Nebij mě!“

            Stál jsem s vytřeštěnýma očima na místě a nebyl schopen cokoliv udělat. Díval jsem se, jak se Daniela rozbíhá a s šíleným řevem naráží hlavou do stěny. Ozval se nepříjemný zvuk prasknutého vajíčka. Daniele stékal po čele pramínek krve. Chytla si halenku a u límečku si ji natrhla. Pak se vrhla ke kuchyňské lince a vzala do ruky nůž. Švihala jím kolem sebe, načež se řízla do ramene. V ten moment jsem již nevydržel. Vrhl jsem se k ní a snažil se jí nůž vytrhnout. Nějakou dobu jsme spolu zápasili a ve chvíli, kdy se mi od ní konečně podařilo získat nůž, ozval se domovní zvonek. Daniela utíkala rychle otevřít. Dovnitř vběhli policisté a za nimi nakukovali vystrašení a zvědaví sousedé. Daniela se jednomu policistovi s neovladatelným pláčem zhroutila k nohám. Na obličeji se jí smíchala rozmazaná řasenka se slzami a krví z rozbitého čela. Roztrhaná halenka již nasákla krví od rozříznutého ramene. Kam se poděla má krásná Daniela? A já tam stál, prudce oddechujíc, v ruce kuchyňský nůž…

            Veškerá obvinění, vznesená proti mně, jsem vehementně popíral. Bohužel ale vše svědčilo v Danielin prospěch. Dokonce jsem se porval i s policistou, který mě odváděl. Zavolali na mě pracovníky psychiatrické léčebny a svázali mě do svěrací kazajky. Píchli mi injekci, snad pro uklidnění či otupení a zavřeli mě do malé místnosti o čtyřech bílých stěnách. Minuty se vlekly jako hodiny, hodiny jako dny a dny jako měsíce. Konečně si se mnou chtěl promluvit psychiatr, který o mně psal hlášení pro řízení k soudu. Řekl jsem mu všechno od začátku mého seznámení s Danielou až do konce – přeci musí věřit mně! Zahlédl jsem však, jak do spisu napsal: „O své smyšlené pravdě je přesvědčen.“ Soud mě zbavil svéprávnosti a trestní odpovědnosti. Stručně řečeno – udělali ze mne blázna. Důvod směřující k diagnóze: psychické vytížení.

            Nyní mám dost času na uvažování o tom, jak dopadl jeden ambiciózní, rozumně uvažující muž, který se bláznivě a slepě zamiloval…