Kateřina IV.- Hynková

 O jak roztomilé stvoření se tu natřásá před očymy básníka,

 kohout toho stvoření kokrhá na hlavě malé uličnice.

Jako to kačátko vypadá když mluví,

až mysl básníka tak pomalu přechází v rozjmání,

neboť neviděl ještě kačátko, které celé černé,

po hladině rybníka kořalky takto plavalo.

A následně se pak topíce v matematice,

co říci více, snad jen tu němčinu zlepši...

Básník přemítá nad nevinností pohledu své oběti,

a následně se stává obětí své oběti, která mohutné opusy,

poezie plodí a snad i trochu rumu si sem tam přihne.

Ludmila, královna informací, svým hláskem,

jemným jak baba s tváří chlapa-přednáší,

leč o hovnu a básník přemítá,

jakýže to má smysl ten opus básní, když Kačka,

v lihu již utopena jest.