Není jarní noc

Za chvíli již skončí mučení slunečními paprsky vteřinová ručička leze dál svým útrpným tempem a já ještě čekám až tma ucpe poslední světlé kouty rozteče se jako špatná maska po tvářích a končetinách kousek brzkého jara odnáší poryv ledového větru on… vane tu monologem v hluchotě a ohromeném tichu přikrčím se u zdi a hlavu schovávám mezi zdvižené klopy kabátu přešlapuji na svém místě a vzpomínám na dočasné okamžiky necitelnosti na minulost zmokvaného srdce kdysi vysávaného citem někdo pravil že hvězdy už nezasvítí pro mrtvé zítra za sebe půjdu zapálit svíčku však město se mění neřeže tak ostře jako ráno …noc vstřícně omítla popraskané stěny… usmívám se na Měsíc a děkuji díky za nás kteří jsme přivykli prachsprosté palčivosti slunce vždy budu jen hloupý malý tvor jenž nenosí kapesník a slzy mění ve slané skvrny na límci ten co natírá své kruhy pod očima temnotou

---