Už skončil začátek.

Ted´ už nejde víc než skládat slova,

jsem bez pohybu vlevo nad žaludkem.

Už zapomínám jak se vlastně chová,

cit když chce si pohrát s poustevníkem.

 

Tak loudám se dál tou noční samotou

ani kočka nehlesne, na tož tiché, něžné...  .

Už nechci retušovat snové klišé,

co v hlavě pojí mě s tvou nahotou.

 

Tou klidnou chůzí pomalu dospěju.

Vždyt´ nejsme ani děti a nejsme víc.

Co naplat. Bytí mému se zas zasměju,

vzdám marný boj za naději. Už mám nic.