Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePsaníčko
26. 09. 2006
3
3
1914
Autor
DemonN
Psaníčko
něžně
jak letmý polibek
co kreslí na rty mlha
mizí v objetí šera
a píše pod polštář
hříchy
co zůstaly nevyslovený
a přiskříplý v šuplíku duší
na horší časy bez lepších
a taky
úsměvy
zabalený do krabičky
a poslaný na hřbitov bez křížů
s kyticí zmrzlejch růží
a svíčkou co dohořela
aby se neřeklo
že tam někdo chodí
Oči spí
a polštář nese tíhu
zjihlých vět
pro ráno bez noci
a noc s ránem
projednou
a protentokrát
3 názory
démone, neměl bys uvažovat o změně nicku?! tolik křehkosti ti tu dříme... *
Jolana...jedná se tam o ty neprojevené hříchy a úsměvy, co měly být adresované tomu, komu, někomu...;)
hezký opravdu,
jen uvažuji nad tím, proč "úsměvy" klidně pohřbíme a to lepší našeho života zapomenem, abychom se mohli trápit nad "hříchy nevyslovenými". Ty si necháváme, místo úsměvů, mělo by to být naopak, i když ...., mělo by to mít ten správný poměr, jinak zapomenem na hezké a utrápíme se v depresích z toho co už nezměníme. Kdo z nás umíme pojmenovat svoje hříchy a to pěkně nahlas, tak vyhrál sám nad sebou