KANCELÁŘSKÁ KRYSA

    Sedím v kanceláři. Psací stůl. "Potvrdil jsi ty faktury?" Užitečná práce. Užitečná, ale nudná. Ve tváři mírný náznak znechucení. Zabouchly se dveře, na stole přibyly další papíry. Celá budova plná kanceláří. Kolegové. Odporný obézní kariérista za dveřmi s číslem 21. Žere salám. Ostatní žerou jeho grafy. Administrativa. Svěsil jsem hlavu do dlaní, lokty opřené o stůl.
    "Hlavně moc nepřemýšlej! Ve vlastním zájmu." Pohled na všemocné razítko. Prásk! Co se to stalo? Něco nežádoucího. Ohlédl jsem se. Jak nečekaný únik z rutiny, váza se převrátila. Krysa, která to způsobila, na mne upřela svůj nebojácný pohled.
    "Co tady děláš?" usmál jsem se na ni.
    "Jsem kancelářská krysa, jako ty."
    Tak a dost! Takhle to dál nejde, už jsem z toho zešílel. Krysy přeci nemluví, nemohla mi odpovědět. Halucinace? Musím se z toho nějak dostat. Musím pryč. Vyběhnu z kanceláře a poběžím, dokud nepadnu vysílením. Vážně! A doufám, že to bude hodně daleko. Až někde v lesích, nebo dokonce v horách. Lehnu si do trávy a splynu s loukou. Pohltí mne tak přátelsky, že ji začnu důvěřovat. Už se nebudu muset nikam vracet. Už ne!