SVĚDOMÍ

"Proč? Řekni mi jediný rozumný důvod, proč bych si to nemohl dovolit!"

"Buď zticha!"

"Až mi odpovíš. A hezky celou větou."

"Dobře víš, co ti řeknu. Tak mě k tomu, prosím, nenuť!"

"Chci to slyšet. Nahlas. Co nejhlasitěji to dokážeš."

"Dej mi pokoj!"

"V tom případě jsi prohrálo. Jsi slabé, jako vždy."

"Však si za to můžeš sám. Já jsem jen a pouze svědomí, závislé na tobě."

"Neobviňuj! Zbytečně tím znovu potvrzuješ svou slabost."

"Ale patřím tobě, to nepopřeš! Kdybys chtěl, jedině ty mi můžeš dodat sílu."

"Kašlu na tebe! Slabochu!"

"No vidíš... Tak mě nech na pokoji!"