Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePARALELNÍ SVĚT-41
30. 06. 2008
0
1
1204
Autor
fungus2
Část čtyřicátá první
Temnou nocí jela po neširoké silnici dvě neosvětlená vozidla s muži, kteří měli na očích brýle pro noční vidění. Nadporučík Mirek Vincent jel v osobním vozidle, jenž ovládal počítač. Přitom pozorně sledoval obrazovku monitoru, na niž byla z ptačí perspektivy zachycena silnice a široké okolí. Vysoko nad silnicí totiž letělo miniletadélko, které mělo v sobě zabudovanou mikrokameru, které nadporučík na dálku ovládal. Několik metrů za ním jelo nákladní vozidlo, v němž za volantem seděl kapitán Jan Skácel a vedle něho podplukovník Michal Novotný.
„Stejně bych chtěl vidět reakci Němčourů, až zjištěj, že mají ty bedny fuč,“ řekl kapitán.
„Jen jestli už to nezjistili. To by wehrmacht a četnictvo začalo propátrávat široký vokolí podél trati,“ mínil podplukovník.
„Prd stejně zjištěj. Bude to pro ně naprostá záhada.“
„Každopádně Hitler a všichni kolem něj budou pěkně naštvaný.“
„Přímo nasraný!“
„To je přesný vyjádření. Pane nadporučíku, jak jsme ještě daleko vod naší základny?“ zeptal se do mikrofonku, co mu vedl od ucha, v němž měl naslouchátko.
„Ještě tak patnáct kilometrů,“ dostalo se mu odpovědi.
„Kolik tak miliónu v tom zlatě a těch šperkách asi je?“ pronesl tázavě kapitán.
„Vo tom radši nepřemejšlím. Hlavně, že se to nedostalo náckům do rukou.“
„Ještě štěstí, že jsme tady my,“ řekl kapitán. Přitom pravá kola náklaďáku jela blízko kraje silnice a její velká část se náhle pod ním utrhla.
„Pozor!“ vykřikl podplukovník, když se nákladní vozidlo prudce nahnulo do strany. Kapitán rychlým pohybem točil volant na opačnou stranu, ale bylo pozdě. Oba vzápětí za výkřiku viděli přes přední sklo zarostlý svah. Po něm se nákladní vůz skutálel do potoka, kde zůstal ležet na boku.
Nadporučík Vincent, který slyšel v naslouchátku dvojitý výkřik, se okamžitě zadíval do zpětného zrcátka a vněm uviděl, jak z okraje silnice padá náklaďák. Vytřeštil oči, když sledoval jeho sesunutí ze silnice. Vypnul počítač a začal rychle s vozidlem couval zpátky.
„Pane podplukovníku, pane kapitáne!“ křičel do mikrofonku, ale žádnou odpověď nedostal. To už se ocitl na místě utržené vozovky. Rychle vystoupil a zadíval se dolu. Naskočila mu husí kůže, ale rychle začal jednat a vlezl na stráň. Po ní spíše sjel a záhy se ocitl u převráceného nákladního auta.
KONEC ČTYŘICÁTÉ PRVNÍ ČÁSTI