Tisíc dřevařů v Americe

Prolog nahradím vysvětlením o co jde. Při jedné pitce jsme začali rozebírat úroveň dřeváren na západě a tak nějak filozofovali. Tohle dílko je výplod fantazie, co by se mohlo stát, kdyby Češi jeli na bitvu do Ameriky vybaveni spoustou peněz. Tato událost se pochopitelně nikdy nestala a šecky události a jména jsou smyšlená. Podobnost s realitou je čistě náhodná:))

Tisíc dřevařů v Americe, aneb jak amíkům skopat řitě

 

Když někdo získá obrovské množství peněz, může se považovat za šťastlivce. Získá li někdo spoustu peněz a musí je povinně utratit do určité doby, považuje se za smolaře. Mít 30 000 000 eur a muset je do několika měsíců utratit tak, aby z nich nic nezůstalo, se může ukázat problém. Samozřejmě, jde vsadit na Kazachstán, že v ledním hokeji porazí Rusko 8:0 ale to není ono.

Mnohem lepší je uspořádat zájezd.

A ne ledajaký.

 

„Hele vole, už vím, co s těma melounama udělat“ řekl ještě zřetelně Buzz Fuzz, nevysoký, ramenatý chlapík který do sebe právě klopil asi desáté pivo.

„Tak to by mě zajímalo“ řekl pomenší chlapík v obleku, který si v zoufalství koupil za třicet tisíc. Jmenoval se Marek a měl tu smůlu, že to byl zrovna on, co musel ty obrovský prachy utratit.

„Prostě, pozveš partu od nás, dřevaře, zaplatíš letenky a pošleš je na bitvu... třeba do Ameriky“ řekl Buzz a zapil tu dlouhou větu ještě delším lokem piva. Poté se natáhl k cigaretě a zapálil si. K nápadu na dřevařskou akci se probojovával skoro celí večer.

„To je ale kurva dobrej plán“ řekl Murdoc, povětšinou zachmuřený maník s krátkým sestřihem a strništěm. Narozdíl od Buzze o sebe otočil půlku piva naráz.

„No to je“ skřípavý hlas Mordajroga zazněl hned poté. I jemu se ten nápad líbil. Už jen proto, že byl u vzniku, tudíž by byla šance tam vyrazit.

„Já si myslím. Ber to tak, když zaplatíš letenky a pobyt... tak na týden pro asi tisíc lidí...“ nadhodil Buzz.

„Ale pojedou?“

„V okamžiku kdy budou mít šanci tak jo“ vykládal dál Buzz.

„Jasně. Každej z nás by těm buzíkům s plastovejma mečama rád ukázal jak se bojuje“ vložil se nadšeně Murdoc.

„To jo. Šmrdlátka pochybný“ kývl Mordarjog.

„Myslíte?“ zeptal se pobledlí Marek. Dřevárny znal, na několika byl a proto si jej také známí ochlastové pozvali aby s nimi pil. A samozřejmě že i pro to, že to za ně zatáhnul.

„No jasně“ přidal se Deex. „Byla by to sranda.“

„Tak já to zkusím. Ale musíte mě pomoct.“

„Jasně že jo“ řekl Buzz a spokojeně se zašklebil.

"To se musí zapít" zahlaholil Murdoc.

 

A tak se stalo, že se na Ruzyňském letišti začali scházet podivně vypadající individua z celé republiky. Ověšeni zbraněmi ze dřeva, jekoru a molitanu, oděni v kůži, železe či plátně. Lidé v kostýmech skřetů, lidí, elfů, trpaslíků.

„Ty pičo zdár!“ zaznělo na několika místech tařka současně, když z taxíků vystupovali další z této sebranky, na kterou i policajti byli krátcí. Ze začátku se pokusili zastavit mohutného chlapíka se zástavou s žlutým půlměsícem a jeho kámoše. Ale poté, co jim byla ukázána letenka a byli slovně odkázáni do míst kam slunce nesvítí, rezignovaně pokrčili rameny a dali si loka z lahví které jim byli nabízeny.

Po velké hale se začali dřevárníci shlukovat podle skupin které se znali a podle národů, ke kterým se počítaly. Téměř hned jak se objevila parta elfů Noldor vedených králem Nenymirem, ozval se i sborový řev skřetů z Hradce a jejich nápěv „Příjdou časy jednou, kdy elfíkové zdechnou....!“

Několik elfů se pokusilo o kontraatak nápěvem „zbabělí skřet“ ale dobře mířená vrhací sekera ten pokus zastavila.

Několik brňáků se hned pustilo do debaty o „podělané vesnici kde se nedá koupit ani kořalka“ ale pražští usedlíci jim to kladivem chtěli rozmluvit.

Hluk hovoru, tedy spíše řevu se nějakým způsobem stal hlasitějším než hlášení o odletu letadel, ale to nikoho z dřevárníků nezajímalo. Objímal se kdekdo s kdekým, holky šli z náruče do náruče. V leckteré pobyli o něco déle, než by se majitelům (tedy přátelům) dívek líbilo, ale co naplat. Už i proto, že oni drželi leckterou slečnu déle, než by se líbili jejich dámám...

Problémy nastali až u detektorů, u kterých hlídkovalo víc poldů než obvykle.

Kostěj, zvaný Nesmrtelný (či za zády zkurvenej mančkin) ze sebe sundal plechové pláty, rukavice a kroužkovku. Pod nátlakem stále pípajícího nesmyslu vyndal i dva ocelové nože, nátepníky pobyté cvočky a klíče.

Jiný ze skřetů ze sebe s klením sundával několik metrů řetězu, který byl kolem něj ovinut snad na čtyřikrát. Na pokřiky „Dělej ty kokote“ odpovídal patřičně peprně a mírně podnapile. A tito dva nebyli jediní s problémy. Murdocovy zabavili pět nožů a tři hvězdice, Samuel se pokoušel celníky přesvědčit, že ty láhve od rumu jsou prázdné, Pištovy nikdo nevěřil, že má železo v koleně a tak už nemá nic kovového na odevzdání a tak podobně. Zádrhely byli i se psy. Kačenku a Cipíska (takový ty miniaturní dobrmany) propašovali sestry Kviky a Žabka docela v pohodě, ale když procházel Včela s labradorem Andělou na zádech, to už neprošlo. Nic nepomohlo ani tvrzení skřetů, že vlastně nese svačinu na dlouhý let.

Několik skřetů táhlo v batozích i spreje, protože chtěli přemalovat nápisy a znaky České republiky na MORDOR, popřípadě SAURON VLÁDNE!

Mimo spreje se nacházeli v batozích kilometry kobercové pásky, protože někdo vypustil fámu, že ta v Americe není, rovněž tisíce sichrhajsek které taky bzučeli pod detektory a museli se vytahovat. Prostě bordel.

Dlouhé fronty inspirovali bandy elfů aby se shlukly a spustili hry na flétny. Vše zaniklo v pokřiku MORDOR!! Tím sice zastavili hru na flétny, ale elfové zaimprovizovali, protože těm všem frontám se prostě nedalo odolat. Elfí válečníci si zahráli klasickou hru „sudá, lichá a vmísili se do davu ostatních národů. Dřevaři s praktickými zkušenostmi začali elfům uvolňovat cestu, zvlášť když občas zaznělo něco ve smyslu „božíčku, to je postava....“

V různých částech letiště také začali bušit skřeti do bubínků a tím se přidali k všeobecné kakofonii a jinak nádherné atmosféře. Civilisté se začali houfovat v bezpečné vzdálenosti, v různých rozích. Fotoaparáty Japonců jeli skoro na automatiku a několik černošských turistů se pokoušelo bavit s černě namalovanými Drowi. Ti jim samozřejmě houby rozuměli, ale došlo jim, že ptát se černých na to, jaké jsou letos banány, není rozumné.

Při ukazování pasů také vznikali potíže.

„Vy ale vůbec nevypadáte jako na fotce!“ zahřímal utahaný celník na bytost, jejíž postava byla ryze ženská, ale dlouhé vousy její ženžskost popíraly.

„Mám si ty vousy rozpustit?“ mile se optalo stvoření melodickým altem.

„Ne, sundejte si je!“

V řadách trpaslíků se rozhostilo ticho a mnozí bojovníci potěžkali sekery a kladiva. K bytosti asi ženského původu se přivalil, tedy přiskřípal, Orin, v kompletních plátech a dýmkou v ruce. „Patří k trpaslíkům pane celníku. A těmi vousy... to jste ji urazil.“

Celník rezignovaně mávl rukou a pustil trpaslici. „Ty ale detektorem neprojdeš“ zašeptal mstivě. A měl pravdu, Orin detektorem neprošel. Obešel ho, stejně jako většina trpaslíků. Lidem u detektoru bylo vysvětleno, že to trvá dlouho než si brň sundají a ještě by vznikla dopravní zácpa.

Problémy se mohli vyskytnout i v okamžiku, kdy se několik pravověrných Rohirů pokusilo provést koně kolem celníků. Dlouholetý vůdce těchto bojovníků nebyl schopen obměkčit srdce drsných poldů ani tím, že koně jsou pro Rohiry víc než ženy. Tímto výrokem se ovšem přítomné dámy rozhorlili a slíbili si, že Rohirům na koních nedají po celou dobu zájezdu.

Naštěstí dam bylo velmi málo.

 

Bandy idividuí procházeli tedy přes celnici a detektory dále až k východům na letištní plochy. Tam byli bez meškání obsazeny všechny vozíky na které se naskákalo. Řidiči se pokoušeli protestovat, ale po chvíli to vzdaly, když jim bylo vysvětleno, že řidiči na vozíku vlastně nejsou ani potřeba...

Jeden z nich se ale prokázal jako praví hrdina a neustále přesvědčoval bandu pomalovaných skřetů, že na vozíku se povezou jen zavazadla. Ale v zápětí bylo dokázáno, že kouzlo „Hubu drž“ funguje i v praxi, zvlášť když jej aplikuje pět borců s rozměry dva metry na metrák a půl. Několik prázdných a neobsazených vozíků se obsadilo... ono zase zkratovat obvody u vozíku není o nic těžší než u auta a za chvíli se pořádali závody mezi Rohany a Mordorem.

Vyhrál to Sauron kterého vozil vrchní Nazgůl české výpravy. Za to mu bylo jeho vládcem přislíbeno velení nad dobrovolnými americkými sbory. Pro Nazgůla, který znal jen pět slov anglicky a to ještě sprostých, to byla úžasná odměna. Proto se raději pořádně opil.

Po chvíli se do zmatku vmísili i policisté se štíty a obušky. Proti desíti poldům se vzápětí postavila řada  maníků v zelenomodrých varkočích, které řadil s děsivým řevem o vysoké tónině jejich náčelník Foriss. Jeho lidi na něj jako obvykle kašlali, ale proč mu neudělat radost... Za poldy se náhle ale objevila banda skřetů a poklepala je po zádech tesáky. Policajti pochopili a chvíli rozpačitého mlčení bylo uzavřeno vratké příměří a pestrobarevný dav se rozděloval do letadel.  

 

V tom zmatku a nepořádku překvapil Gondor, který POCHODOVAL! V sevřeném útvaru pod řízným řevem seržantů kteří byli rekrutováni z nešťastných Baštýřů. V jejich čele kráčel jejich velitel. Občas se s útvaru sice ozvalo „levá Arkane! Kurva! Říkal jsem levá!“

„Když já jsem Nazgůl“ zaprotestoval ze středu Gondorských bojovníků  Arkan který měl na obličeji masku Nazgůla, ale byl tak zmatený řevem Bašty, že se raději zařadil.

 „Doprdele! To je maso!“ znělo z jednoho boeingu. To se Hradečtí skřeti dozvěděli, že je placený i chlast po cestě a ti šťastní co už v letadle byli, stáli u dveří s lahvemi výběrové whisky.

„Je tady málo hajzlů“ konstatoval rovněž kdosi.

Ve všech letadlech se odehrávala podobná scéna. Nacpat někam zbraně, plechy či jiné doplňky, sedět co nejblíž nějaké holky, v nejhorším aspoň do uličky aby se dalo sáhnout po letušce, sehnat co nejrychleji co nejvíc chlastu a oddychnout si, že zmizeli z očí policajtům.

„Hele, uznaj mě tento štít?“ zamával jeden ze skřetů policejním štítem který stačil ukrást poldům.

„Ne ty vole, dyk to je zasraná pavéza!“

„Musíš obalit ostrý hrany!“

Za skandování „Mordor! Mordor!“ začalo letadlo vyrážet na cestu. Do křiku Mordor se brzy připletl i výkřik „kurva moje flaška.“

V letadle kde bylo plno elfů bylo horko. Možná za to mohla klimatizace, možná ne. Každopádně elfové se projevili jako slušní cestující. Usrkávali víno a občas i něco tvrdšího, v poklidu seděli a někteří drnkali na kytary. Po chvíli to ale několik Drowů, což byli vlastně maskovaní skřeti, jen měli špičaté uši, začali chlastat pořádně. Nic nedbajíc zlých pohledů elfího šéfa začali s vlastním zpěvem něco jako „dlouhá róba, světlí vlas, pospěšte si teď je čas, pověsit elfy na provaz...“

 Jak plynuli hodiny v letadle, uvolňovala se i atmosféra. Brzy se na takové detaili jako místa k sezení, mnozí vykašlali a spousty „tuláků“ se poflakovalo všude po letadle s flaškama v ruce. Bylo sice nařízeno, že musí být schopni bojovat, ale to praví dřevárník dokáže a taky umí odhadnout míru.

Letušky, mladé a krásné ženy brzy pochopili, že měli brát nějaký příplatek za obsluhu těchto stvořeních, protože mnozí týpci je začali naprosto bezostyšně balit a opíjet. Mnohý nezůčastněný by se divil, ale úspěšnost těchto náhodných lovů bývá velká. V půlce letů se většina letušek ve většině letadel válela na klínech pochybně vypadajících bojovníků. Bar byl vydán v plén.

Nejlíp se letušky měli u elfů...

 

„Ty vole!“ to je ta zkurvená amerika!“ ozval se pokřik a všichni se nahrnuly k okýnkům. Sice už nad Amerikou nějakou dobu letěli, ale nějak si toho většina lidí (i ostatních ras) nevšimla.

„Nazgůl!“ zařval Kostěj a lahví zelené. „A támhle to je Gondor! Zničíme ho!“ tento nápad byl přivítán pokřikem ve kterém se mísil souhlas s touhou po boji.

„Kdy přistanem! Ať stihnem postavit stany, vožrat se a ojet pár američanek!“

„Ty jsou prej hnusný!“

„To já taky“ rozřehtal se kdosi. „Třeba eště černošku sem neměl.“

Piloti v kabině kteří to sledovali přes kamery se už těšili, až se těchto ožralců a hovad zbaví. Kór když jim v jednu dobu, kamera v nákladovém prostoru ukazovala tři dvojice...

A jedna z žen byla letuška...

„Prosím pozor, mluví kapitán!“

„Drž hubu pičo!“ okřikl Kostěj maníka co bušil do bubínků. „Kapitán chce něco říct.“

„Já mám bejt skřetí kapitán!“

„Drž hubu!“

„Posaďte se na svá místa, budeme přistávat.“ Dokončil kapitán řeč.

„Já nemusím“ zablábolil kdosi. „Já jsem Gandalf.“

 

Netrvalo dlouho a první okostýmovaný válečník se postavil na Americkou půdu. Tedy postavil... byl tak nalitej, že hodil tlamu.

 

Plán táborů byl mnohem přísnější než v Čechách. Různé národy měli ležení daleko od sebe, dál než bývalo zvykem. Mezi pěti leženími, hrálo se na motivy Pána Prstenů, tak tedy elfové, trpaslíci, Rohani, Gondor a skřeti, stáli tři velké, stanové hospody. Do nejbližšího městečka to byli slabé dvě míle.

Vše vyhlíželo mírumilovně...

 

„MORDOR, MORDOR!!!!!!“ zazněl strašlivý ryk z dvěsta hrdel. Američtí, i jiní, skřetí válečníci v dokonalých kostýmech vzhlédly od práce na tábořišti a uviděli černou masu jak kráčí k táboru. Na zádech těžké batohy, v rukou zbraně.

„Mordor pičo!“

Drsně vyhlížející hruboš v masce Saurona vystoupil, aby přivítal spojence z Čech.

„Vítám vás stateční bratři...“ pronesl a jeho hlas byl tlumený přilbicí. Samozřejmě že mluvil anglicky. A to nachmeleným skřetům nějak moc nešlo na sluch. „Co to mele?“

„Vítá nás debile.“

„A co to je za šaška?“

„Sauron.“

„Tohle to? My máme vlastního Saurona!“

Okamžik rozpaků, než byla z davu skřetů vykopnuta pěkně vyvinutá skřetice v porozepnutých šatech. Ale uměla anglicky a o to v tento okamžik šlo. Sauron zaváhal když na vyslankyni pohlédl a vytřeštil oči. „Asi eště nevyděl mařku či co“ šeptl kdosi.

„Asi je elf.“

„Zeptej se ho, kde máme hodit věci a kde je nejbližší hospa“ houkl jí do ucha Vertol.

Skřetice zapředla bleskovou konverzaci a po chvilce byli skřeti uvedeni do ohrazeného prostoru. V okamžiku byli postaveny nějaké stany a přístřešky. Většina se na to vykašlala a spala normálně pod širákem. Mezi ony krásné a velké, tařka paláce Amíků to nezapadalo.

Kolem ležení se hned stáhli Západní bojovníci, aby si prohlédly skřety z Evropy.

„Hej co čumíš?“ zaznělo docela brzy a Američan sklopil oči. „Hej vole, mluvim k tobě!“

„Já....“ zakoktal Američan, ale při pohledu na Samuela s mečem pochopil a šel si pro vlastní meč.

„Same, naklepej ho!“

Amík se postavil do střehu se svým obouručákem. Sam skočil kupředu, jeho krátký meč se mihl v tvrdé ráně. První ranou srazil plastový a lehký meč stranou a druhou, bleskovou ranou zasáhl soupeře do ramene. Amík začal protestovat, ale Samuel ho rozsekal asi tak osum ku nule. Prostě nuda a skřeti se začali ohlížet po hospodě...

Ale prvně se musela vyřídit další důležitá záležitost… Americký Sauron stál proti Skřeťákovy který měl taky masku velitele Mordoru a tuto roly měl slíbenu od organizátorů, se kterými si před akci psal emaili. Američan dokázal Čechovy odolávat argumenty jen do té doby, než byl uchlastán slavnou kořalkou Skřeťákovicí. Bylo jen málo natolik otrlých co zvládli pár loků a amík mezi ně nepatřil. Ale ožral se tak, že se přidal k čechům hledajícím nějakou knajpu.

Nakonec většinu skřetů popadl naprostej KOPR a tak se raději zůstaly povalovat v okolí tábora či v něm samotném. Zábavy u jednoho z ohnišť se chopilo komando Zeber a za podpory bubínků začalo pět spousty odrhovaček. Když se začínali civilizovaní Amíci požadovat ticha bylo jim odpovězeno zvýšenou hlasitostí.

Zoufalí organizátoři jen doufali, že se brzo propijou do bezvědomí. Ale to neznali Zebry… Ty totiž úspěšně uchlastávali několik organizátorů.

 

U Rohanů přijetí proběhlo poměrně v klidu. Podle nadšených plánů svého velitele začali Svině vytvářet tábor v přesně ohraničeném čtverci. Ti co nepatřili ke Sviním nechápali a zírali. I Američani, Němci a ostatní se přišli podívat. Pod Forissovým neustálím fistulovitým  řevem byli brzy zapřáhnuti do práce i oni. Ostatní Rohirští zatím vybalili i chlast. Už popíjeli sice jen sporadicky, ale brzy se zábava opět rozjela, to když se vytáhla kytara a začal se zpívat cirkus Berounek.

Theoden King amíků na sebe nedal dlouho čekat a chtěl jít na poradu. Ale vůdce českých Koňáků aktivizoval a hnal všechny do práce na ležení, tudíž se porady chopil Murdoc který býval většinou Eomerem. Byl už pěkně nakalenej a v náručí držel holku. Ale opět dokázal že je pravím Rohanem, protože nechal holku sedět a šel se radit. V žebradle mu smutně štěrchali poslední tři lahváče a mařku mu kdosi přebral. Se svou mizernou angličtinou poslal Thea do hajzlu, protože většině nerozuměl. Sdělil mu jen tolik, že česká marka všem skope prdel a ať se jim neplete do cesty.

Odrhovačce Berounek došli sloky, ale byli vymýšleny nové. „Vážení velevážení, máme pro vás Amíka a ten vám pěkně zahýká! Je to prostě osel!“

Svině po dostavení tábora zařvali „Hail Theoden King!“ což amík neunesl a zmizel. Velení čechů se pustilo do vlastní porady která dospěla k jedinému výsledku. Kde je tady, kurva, nějaká hospoda?

Pravda že další věc co byla na rozvrhu porady byla, že když sou v Americe, tak tady musí být nějaký koně. A když sou někde koně, tak to by nebyli Eorlovci, kdyby si nějaký neobstaraly. Tento plán na krádež koní byl kvitován s povděkem a také se začali halasně probírat plány jak to vlastně sfouknout. Bohužel proti Rohanským loupežníkům bylo několik flašek vodky a tak se na plán loupení vykašlal i Eomer (skoro) King…

 

Elfové se přivítali se svými zahraničními kolegy klidnou cestou, jen na malí incident, když si někdo z Drowů opět zapomněl že je na bílé straně a začal řvát „maso a krev!“

Byl umlčen pánovitým pohledem Nenymira, na který ovšem v odpověď zvedl jen prostředníček a poznamenal „tebe taky obětujem zmrde.“

Jinak se elfové bratrsky objali, elfové jsou zkrátka všude stejný.

A jako vždy, část elfů šla na slavnosti a další chlastat. Potom se přihrnuli Gondorští a rozebrali si všechny volné holky…

 

Slunce svítilo a tím způsobovalo mnohé obtíže bojovníků se strašlivou kocovinou po denním chlastání v tahu. Bylo kolem jedenácté odpolední a národy byli ve svých věžích. Tedy více méně, sem tam po bojišti které bylo nebývale rozlehlé, se motali skupinky hledající své věže a panovníky. Po Eomerovy a Eowyn muselo být vyhlášeno pátrání, páč se zasekly někde v kopci s partičkou skřetů… a pak se rozlehlo kopci a lesy troubení rohů…

 

„Kurva mě bolí palice. Zasraný rohy“ zaúpěl Afri a kalným zrakem pohlédl na oblohu. „A eště svítí slunko“ dodal a namáhavě se postavil na nohy. Jeho spolubojovníci mu nabídli loka rumu proti kocovině. Ve věži to začínalo vřít aktivitou a výborně okostýmovaní Američani si začali pleskat do dlaní a přát si úspěchy v bitvě.

Skřeťák bleskově rozdělil úkoly. Pomocné sbory, jak nazval Amíky a ostatní nečechy poslal co by kanonfůtry do okolí a svým čtyřem nazgůlům dal přesné pokyny. Angmaři, Snaga, Zebry, Uhuura a další sehrané skupiny se vydali na pochod směrem k Haradu kvůli spojenectví. PO cestě narazili na dvojnásobně silnější voj elfů kteří se zastavili v řídkém lese. Zazněli povely v angličtině a bandy bílo – zelených se začali řadit do formací. To už se na ně s rykem řítila padesátka skřetů lačných po tom si konečně praštit. Několik slabších elfích jedinců nevydrželo ten pohled na hordu černo-rudě pomalovaných individuích v kůžích, jekoru a řetězech co třímali nebezpečně vypadající sekery, bijáky a meče… a prostě vzalo roha.

„Masoóóóóóó!“ zazněl ryk. Skřeti sice pravidlo o neprorážení dodržovali, ale týpek s obrovským kladivem udělal rychlí průlom… a pak už stačilo jen dorážet utíkající elfy. Vítězství by bylo naprosto dokonalé, ale objevili se trpaslíci z Agaraklanu i jiných partiček a začali své „spojence elfíky“ krýt. Poté se spořádaně stáhly protože se jim nechtělo bít se „vlastníma“ to si raději chtěli vyzkoušet své sekery na „pomocných sborech.“ Zharf je nasměroval směrem k amíkům a vydali se dál.

 

Po většině bojiště se vytvářel podobný obraz. Tisícovka Čechů se nadšeně vrhala na „cizozemce“ jak byli nazváni a s vlastníma moc nebojovali. Proč taky, dyť ty můžou mlátit skoro každý víkend u nich v Čechách. Každý národ se i přes snahy velitelů rozdělil na dvě části. Bandy ze střední Evropy které poslouchaly tak maximálně své velitele (někdy) a zbytek snažící se zoufale vyhrát. Zlom nastal v Gondoru, kde Dohan psychicky nevydržel neustálé babrání stávajícího Denethora a kratinkou občanskou válkou na sebe strhl velení. Výsledek byl okamžitě znát. Gondor zmizel z bojiště a celí se stáhl do Minas Tirith.

V té době, už jako tradičně Harad obléhal Rohan a elfí komanda se rozbila v zoufalém protiútoku. Americký Gandalf padl v bezvýznamné srážce a poté byl zničen i Železný pas Enty. Frostdemon se z neschopnosti Sarumana málem zhroutil a šel raději chlastat. Bitva probíhala v cele v režii černé strany která se s pokřikem maso a krev hnala bojištěm. Pomocné sbory byli strženi jejich vahou a začali se i schopně projevovat. Bohužel ve chvíli největší zábavy byla hra opět usměrněna tak, aby byla podle knížky. Hromady skřetů oblehli Gondor, ale museli čekat než dojdou Rohani aby začala poslední bitva.

V té době Sauron už přišel o pár lidí kteří to klasicky zabalili a šli na pivo. Z Gondorské věže šel oblak kouře z vodních dýmek, když se obránci bavili tím, že skřeti musí dvacet minut čekat.

Konečně dorazil i zbytek který po cestě samozřejmě zabloudil a strhla se krutá závěrečná řež, která proběhla podle dohody. Linie se rozestavěli tak, aby to byli vždy „domácí“ proti „Cizincům.“

Popis boje je úplně zbytečný. Probíhal vlastně stejně jako celí den. Američani už si sice zvykli na trošku hrubé způsoby hostů, ale v závěrečce se češi překonali…. A ukázali tady na západě, že jsou pravými potomky  slovanských válečníků. Ne vždy povolenými způsoby převálcovali amíky a nad bojištěm u Minas Tirith, v oblacích prachu zaznělo česky „vítězství!“ a skřeti i bílí zavyli, když poslední Amík dal ruce za hlavu že je poražen. Poté se jednotky opět rozdělili a vypukla klasická bitva mezi bílými a černými.

A pak Frodo prošel k Oroduině.

Prostě nudnej konec bitvy.

 

A pak se šlo zpátky do tábora. Všude vládl vzrušený hovor. Amíci se kasali jak byli drsní a češi se vyptávali kde je to městečko co má být poblíž. Během hodinky byl zorganizován pochod ke kterému se přidalo i několik amíků a dalších nečechů. Prý domorodých průvodců.

Povětšinou slečen.

Naprosto nečekaně.

Zatímco tedy ze sebe „domácí“ smývali v moderních dovezených umývárnách pot a barvy, „hostující“ vyrazili v plných kostýmech okupovat městečko. V pravdě, ono to jako invaze i vypadalo. Jak kdosi podotkl, když se do malebného městečka vevalili, „takle muselo vypadat obsazení nebráněného Edorasu v PePéčku.“

Hospody byli plné během okamžiku. Následovala kulisa konce bitvy. Řev, zpěv, chlastání, chlubení se, balení ještě nerozebraných ženských a podobně… prostě konec vydařené dřevárny.

Ano, dalo by se napsat ještě mnoho o průběhu noci a dopoledne následujícího dne. Ale proč když si to všichni umí představit?

Snad ještě jen toliko. Pivo ve městě došlo brzo po půlnoci. Whisky taky. Vodku a rum neměli.

A tak se stalo to nejhorší co se stát mohlo. Češi nasraní z konce chlastání, ale přesto dosti v náladě se hlasitě halasíce vrátilo do tábora.

A organizátoři uvažovali že utečou.

A co říci na závěr? Přílet domů byl pro většinu účastníků bolestivý. Měli týden na to, aby se dopravili na letiště a spousta z dřevařů tyto prázdniny co měli za darmo řádně využila, čili v překladu, zelené a blijící cosi se vypotácelo z letadel kde se halasně loučili.

Tentokrát to měli celníci ještě horší. Nebyla to jedna obrovská tlupa, ale deset menších part, které se ale samozřejmě snažili pilně nahradit kvantitu kvalitou.

A co v Americe? Ti se z návštěvy čechů nevzpamatují ještě několik let a organizátoři akci uzavírají pro Střední Evropu. Ale to je samozřejmě diskriminace a tak, jak se Marek po akci v Ťongovy vyjádřil… „Skopali sme jim prdel. Peněz furt dost, tak co to zkusit jinde?“

 

---