Nelidsky trpím...

…tak ať trpí celý svět.       

 

            Bolest, jenž nosím v sobě, přál bych si předat celému světu. Ať lidé okusí, co je to trpět. Mít strach, bát se. Prožívat zkroušenost, až do samého morku kostí. Když zármutek vyvěrá z hlubin mysli, jako černá žluč. Ignorantství na každém rohu špinavých měst. Kéž padnou tyto pocity na každého obyvatele téhle odporné planety.

            Nechť se ráno probouzejí s pocitem viny, s bolestmi hlavy z nastávající kocoviny. S hrůzou sečkávat v postelích z toho, co je tento den čeká. Po nocích pak nemoci usnout či budit se v panickém zpocení, stékajícím po čele. Prožívat ty nejhorší noční můry, které je lidský mozek schopen zplodit. Převalovat se na kavalci plném štěnic a drát si kůži posetou kousanci až do krve. Kéž auta nestartují při ranní cestě do práce, neteče voda, vlaky, autobusy i letadla mají eternální zpoždění a mobilní telefony v elektrickém rozvodu jsou vybité. Domácí mazlíčci pojdou v jediném okamžiku, načež jejich majitelé neuroní ni slzu nad těmi nehybnými mrtvolkami. Požitek z doutníku promění se v dusivý kouř, víno zkysne a pivo zteplá. Ovocné stromy přestanou plodit. Bublinky v šampaňském zmizí a kručení břicha z věčného hladu nic nezastaví. Lidé pozbudou kouzla chuti, odkázáni konzumovat stravu bez blaženosti tohoto smyslu.

Toužím krásným topmodelkám implantovat pod kůži šedozelenou sněď, jenž by pokryla jejich skorodokonalé obličejíčky odpornými tělovými mapami. A ty ošklivé-ať jsou ještě šerednějšími! Sportovcům polámat končetiny, řečníkům vyrvat jazyk, neurochirurgům zpřerážet prsty, hudebníky ohlušit a malíře oslepit. Proč vybírat pouze kasty? Jen ať si to užije každý. Od dělníka po prezidenta. Společenství rozbolavěných trosek popelavé pokožky bez jakéhokoliv smyslu žít. Obrat je o veškerou rozkoš, o radost z života. Nemoci se smát, ani plakat v těch nejhorších krizích. Pohlazení teď řeže, polibek pálí. Láska je pryč. Nechť muži ztratí jedinou svou chloubu a ženám sroste kůže na patřičných místech tak, že vytvoří neproniknutelný val. Prsní tkáň, ať odpadává v cárech masa z jejich těl, stejně tak jako vlasy a hýžďové svalstvo. Orgasmus stává se vidinou neuskutečnitelného. Jediný pravý cit, jenž můžou prožívat, bude jednou provždy žal s očekáváním brzkého konce.

            Dopřejme takovéto výsady všem a na věčnost. Trápit se, byť jen několik desetiletí, není patřičné zadostiučinění světu, který tolik ubližuje. Přál bych si vidět ta bezcitná stvoření, jak pachtí se životem, čekajíc na smrt, která nepřichází. Tělo jim postupně odumírá, mozek senilní a hnije uvnitř kostěné lebky. Cítit ten zápach z pomalu se rozkládajících žvatlajících tupců, pro něž žádný trest není dostatečně velký. Nechat je požírat se mezi sebou,jak divou zvěř, která na ně pořádá hony. Smečky vlků v ulicích a gorily na křížových výpravách. Perte se a žerte se!

            Kéž vzplanou vaše města i lesy. Pozemní komunikace vyrvou se ze země, šlehaje kolem sebe asfaltovými cestami, jako klubko hadů. Trním bezvýznamnosti zaroste každá lidská stavba. Mosty pohltí obrovská vodní vlna a stoky vyvalí svůj obsah do ulic mezi prostoduchou lidskou havěť. Borcení domů nezastaví nic. Pamětihodnosti se nezastavitelně kácí. Unikátní Eifellova věž padá na Martovo pole, drtíce pod sebou plácající se Pařížany. Čínská zeď se poskládá jako řádek domina. Budově OSN uletí střecha.

            Oceány pozvednou svou hladinu o několik stupňů a ponoří přímořské oblasti v modravou hlubinu, očišťujíce pevninu od trouchnivějícího hnusu. Vulkány chrlí spalující plameny na přeživší tvorstvo, magma teče proudy z kopců do kopců a ptactvo se dusí v černočerných mracích. Až slunce přestane zářit na tu bídáckou planetku a nastane neproniknutelná tma. Pak mrtví počnou vylézat z hrobů, ruku v ruce začnou se oddávat ženitbě mezi sebou a smrt už nerozdělí živého od mrtvého.

            Nechť tahle hrouda, co chatrně se valí vesmírem, je nemilosrdně rozdrcena na bezcenný prach. Staniž se mlhovinou, mrakem částic či prstencem jiné planety. A každá neusmrcená buňka, jenž bude osamoceně poletovat kosmem, zažívá hoře, jaké jsem do té doby prožíval já.

            Dokonáno jest!