Báseň číslo pět!

                                       P ě t   s t a l e t í pryč a žijeme v jiné  době,                                      

                                       najednou místo středověku je zde novověk,

                                       čas milosrdný není k nikomu – ani k tobě,

                                       to poznal už pračlověk!

                                                   Pět dekád mého života

                                                   a mohu  slavit  padesát,

                                       pět roků trvá škola vysoká

                                       a pětkrát tři minut toto psát.

                                       Každých pět měsíců vysvědčení tu je,

                                                                   pětka žádná snad nebude,

                                                                      pot   studený  mě  poleje

                                                                                   nedovol to, osude.

                                                                                         Pět dnů z týdne

                                                                                          učením trávím,

                                                                                       a dva dny zbylé

                                        Báseň číslo pět              doma líně se válím.

                                         Pět   hodin   denně   ve   všední  dny  spím,

                                         a zbytek dne toužím spát též ač bdím.

                                            pět sekund jen a vím kde chci být,

                                                       pět  miliard  let  zpět,

                                                            tam já chci žít!