Věčnost a okamžik

 Věčnost a okamžik:

 Pocuchané nervy sněhové přikrývky,
kde chlad zahřívá ztrápené tělo krajiny,
boky potoka,
stehna svahů a

 jazykem ledových démantů

 líže pistácie borovic.

 Mlha odkryla nicotu

 a zahalila všední chvíle,

 tam v závěji čouhá kříž,

 kde není místo pro krev

 a nejsou tam sáhodlouhé epitafy.

 O ženě, co žila jen hledáním,

 že noc si bere svatební šaty,

 aby podtrhla svůj smutek.

 Někde zní střelba a vzlyk týraných,

 tady je však ticho,

 rampouch ještě nezačal tát,

 slunce se prodírá stěnou mrákot,

sem tam spadne sněhová vločka,

 a mrazivý pel obrubníku

 v závoji vichrů

 mlčí
 
 

---