Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte serequiem do stěny
15. 10. 2006
3
0
2430
Autor
silence
Sňal rozbušky pláče,
jen ať si
loví své pročpak.
S nimi, či bez nich,
šedivé něco
děsí již ze zvyku.
Včera se rozhodl,
zbyl po něm v pisoáru
kus modré břidlice.
Nic neobvyklého,
zasunul stoličku,
čas rodit jehly.
S rozkoší páraly
zmáčené šapitó,
"To nedokážeš!"
Nic nenasvědčovalo
... odchylkám ...
Tiskla´s mne na sebe
něhou slaných pláten,
nedokázal
Svlékla´s mou auru
nehty v mé kůži,
nedokázal
Vedla´s mne k vrcholu
na hřbetech sinusoid,
nedokázal
...
schovívavá
neměnnost
(s.b.h.m)
o jé...připomnělo mi to "vetkni své nehty do mých zad"...je to příjemně děsivé
malinka_hvezdinka
15. 10. 2006
Básen rozfáraná do hlubin licoměrna. Rozostřuje jakoby nadhled propadávající konstrukcí smyslů i se svým majitelem. Občas škobrtnuní zabolící v odevzdání a nakoncec se úplne zapomene.
Bez napínačů plachta jakoby ani nestihne slanět a platno jakoby ani nevydrží stejně jako dílko nápor ostří mého zraku. kdyby to od mě dostalo té, mluvilo se o zázraku.
Moje shovívavost jakoby nezná hru na nic. 4-
díky za návštěvu .:)
sid: je to takový pokus o rozloučení (není první), bál jsem se by mi ho samohlásky nepřekazily ...