Dite svobody ( Dnes je vsechno jinak)

    Milovani sera s tichem narusuji cvachtave kroky...Kracim bosa v kalizich po ulicich, kde jsme driv chodili spolu ruku v ruce, stastne usmevy mezi ruzovymi licky a zamilovane pohledy. V srdcich sve male velke radost i starosti. Lide kolem chvataji aby snad predhonili spechajici cas a nekteri se jen tak prochazeji. Rada jsem se na ty tvare co nas mijeli divala. Byly tak plne emoci a zivota! Nekdo si zpival po ceste veselou pisnicku, slecna sedici na lavicce-v ocich slzy, opodal tlusty manazer v saku nadaval do telefonu a mala copata holcicka s dolicky na pihate tvari skakala imaginarniho panaka, drzic  hadrovou panenku. Par drzici se za ruce, jako my dva. Maminka utesujici plakajiciho chlapecka, kteremu upadl na zem kopecek cokoladove zmrzliny, malir s umazanymi pestrobarevnymi monterkami a stetcem za uchem, take zena spechajici domu s nakupem, babicka s dedeckem krmici racky rohlikem a spousta dalsich.
    Dnes je vsechno jinak...
Nekracim tu ruku v ruce s Tebou. Misto, kde driv sedel poulicni muzikant, slepy muz, ktery hral na harmoniku zeje prazdnotou. Snad jen stary okopany drevak tu po nem na pamatku zbyl.
    Dnes je vsechno jinak...
Vojak, ktery me drzi za ruku mi svym stiskem jasne dava najevo, ze on je tu panem.
    Dnes je vsechno jinak...
Tvare, ktere jsme driv mijeli dnes nahradili muzi se skraboskami na tvarich. Umelec tyhle skrabosky asi netvoril pro vesely bal. Plynove masky. Plynove masky....Plynove masky. Zni mi v mysli jako zla ozvena.
    Dnes je vsechno jinak....
Vuni cersve uprazenych kastanu, ktere si mi vzdy na podzim koupil a linouci se sladkou vuni z obchodu s cajem, ucitim jen stezi. Vzduchu vladne stiplavy pach spaleniny.
    Dnes je vsechno jinak...
Jen splouchani vody pod mostem nemel nikdo tu moc ovlivnit. Zastavim se. Vojak mnou trhne, abych pokracovala v chuzi. Neudrzim se na nohou, a spadnu na kolena, cimz se vyvliknu z vojakova sevreni...Nezacnu vsak utikat, nez bych udelala tri kroky muz by do me napalil cely zasobnik jeho cerneho samopalu. Touha zkoncovat tohle vsechno je velka, ne vsak rukou nepritele, ja jsem dite svobody. Vojak moc dobre vi, ze nezacku utikat a tak ceka az vstanu. Misto toho se ale zacnu vslekat. Teply cereveny svetr s velkou olejovou skvrnou, starou diravou koskovanou kosili po dedeckovi a stare rostrhane dziny. Nakonec vstanu a sundam si cerne spodni pradlo. Muz jen nevericne stoji a kouka. Vsechno je jako by se zastavil cas. Drobne kapicky deste dopadaji na mo telo. Je mi zima. Nejakou chvili tam jentak stojime a koukame na sebe. Vzapeti preskocim kamenne zabradli mostu a padam nekolik sekund studenym vzduchej, je to jako vecnost. Spadnu do ledove smrtici vody.
Rikala sem, ze sem dite svobody.

---