Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesypu ti čas
Výběr: sidonia, Print
16. 10. 2006
23
9
2397
Autor
frenzy
takže dnes poprvé se neukáže nikdo ve svý mrtvý
půvabně kosternatý masce
v tý svý kůži /jak si je tak rádi svlíkáme, navzájem/
tý který si zlobivý holky schovávaj
pod polštářem
možná v místech mezi postelí, zdí a centrálním
hřbitovem
mezi kozama a prostorama mezi
jednotlivejma nicotnostma
měj na paměti že
budeme se zítra brát
jen tak zvzteku
že /vždycky by chtělo by se jen jednou, znovu poprvé,
a naposledy, a ještě jednou znovu naposledy,
a znovu poprvé, a znovu a znovu...!/
už nikdy nezažijem
medový uštknutí
a pak ty slábnoucí
blednoucí /jak podzim v opiu a opium v podzimu
a roztodivný vůně smrti, a lavičky milenců co šukaj se
tupejma kuchyňskejma nožema/
barvy těl bohyní
krémovitý stisky
nejhlubší radosti
zaspaný odhodlání k nečinnosti
a ve vší příčetnosti
bourám
jen nevím který ty domečky z karet maj padat a který maj stát
a který sou už uštknutý
a který už nejsou
a který už dokázaly zapomenout...
...sypu ti domečky z karet
do anonymní schránky
jako když sypu ti čaj
tak trochu uštknutej a tak trochu
doufající
že zachutná
dýl než pár minut...
9 názorů
řeknihůhůhůsemtojárazdvatři
19. 02. 2009
Čtu doma, večer, v posteli a docela mě to bere....... (až na hašé- mam spojený s nepříjemnem trochu. Nikdy mi moc nechutnalo)
-t- každopádně a avi
ty bláho ... to je hustý! ...nedýchám a musím si to vytisknout a přečíst doma a večer ... ;o) *t*
ceder_john
27. 10. 2006
BÁSEŇ
Slyšel jsem muže,
který mluvil tak krásně,
že kdyby jen vyslovil jména žen,
oddaly by se mu.
Zůstávám-li vedle tvého těla němý
a ticho rozkvétá jako opar na tvých rtech,
je to proto, že slyším, jak ten muž stoupá po schodech
a oddechuje za našimi dveřmi.
OBLAKA V PLAMENECH
Prostřílel jsem očima víka vašich prázdných rakví.
Byl jsem loajální.
Byl jsem jediný, kdo zvedl obličej.
JEDNÉ NOCI JSEM ZALOŽIL POŽÁR
Jedné noci jsem spálil svůj milovaný dům.
Hořel v dokonalém prstenci plamenů,
ve kterém jsem viděl jen prstence a kamení.
Neznámí tvorové vyděšení nocí,
slétli ze vzduchu,
aby znovu spatřili tento svět a na světě zahynuli.
Plavím se oblohou,
a temnota zpívá
mému člunu,
který jsem postavil
ze zmrzačených křídel.
TEN, KDO JÍ MASO
Ten, kdo jí maso,
chce do něčěho zatnout zuby.
Ten, kdo maso nejí,
chce zatnout zuby do něčeho jiného.
Pokud tě něco takového zaujme,
byť jen na okamžik,
jsi ztacen.
UMÍRÁM
Umírám,
protože tys neumřela pro mě,
a svět tě dosud miluje.
Píši tyto řádky,
protože vím,
že tvé polibky
se rodí slepé k písním,
které jsou o tobě.
Nechci být smyslem
tvého života.
Chci se ztratit
ve tvých myšlenkách
a způsobu,
jakým nasloucháš New York City,
když usneš.
OPUSTIL JSEM ŽENU
Opustil jsem ženu.
Později jsem ji potkal.
Řekla: Máš vyhaslé oči.
Co se ti přihodilo, lásko?
Protože říkala pravu,
pokusil jsem se jí pravdvě dpovědět:
Co se stalo mým očím,
stalo se tvé kráse.
Jdi spát, má věrná ženo,
řekl jsem jí odměřeně,.
Co se stalo mým očím,
stalo se tvé kráse.
VÝHRŮŽKA
Tohe je výhrůžka.
Víš, co to znamená.
Nemám žádné soukromí.
Buď spácháš sebevraždu,
nebo budeš jako já.
JEDNOHO DNE
Jednoho dne
vámi budou otroci pohrdat.
Pak už nebude tak snadné
mluvit o naší svobodě a lásce.
Pak nám přestanete
nabízet svá řešení.
Máte v hlavách spoustu věcí.
My myslíme jen na pomstu.
MÁ TOUHA
Nejde o to sdělovat,
ale provždy žít to, co píši.
Je to má touha, ktrou miluješ.
Pro sebe jsem si nenechal nic.
Pohrdal jsem ctností,
majestátní a tajemnou.
Má touha mě učinila tvým otrokem.
TOHLE JE VÁLKA
Není nikdo,
komu bych ukázal tuto báseň.
Nevolej přítele, aby dosvědčil,
co musíš udělat sama.
Tohle je můj popel.
Nemám v úmyslu
cokoli pro tebe zachránit
svým mlčením.
Nejsi tak silná jako já.
Věříš mi,
ale já nevěřím tobě.
Tohle je válka.
A ty jsi tu proto, abys byla zničena.
-Leonard Cohen: Hudba neznámého-Vybrané básně a písně