Stromohraní

Tvoje poezie me vzdy potesi. Je dobre, ze tu je.

Myslím, že jsi na správné cestě, proto t. a V jen pár připomínek k vázonosti tvých veršů: 1) dojem vázanosti nemusí nutně vznikat pouze souzvukem posledních slabik jednotlivých veršů, je pravda, že tyto souzvuky jsou ve vázaném verši očekávány, nicméně jsou i další aspekty, neméně důležité. Velkou roli hraje cosi, co bych nejspíše nazval jakousi zvukomalbou. V textu se objevují různé hlásky a jejich vhodné umístění může být velmi důležité. Často je to samozřejmě věcí názoru, nicméně mnohdy je podle této "zvukomalby" možné rozeznat profesionalitu od amaterismu. Je to důležitá složka básnického umění, vkládat hlásky na správná místa, a to nejen na konci veršů. Je jednoduché odhalit, že -den- a -sen- se rýmují, ale už je trochu těžší vidět vázanost ve spojení -vratkost kroků-, která je tvořená především právě souhrou hlásek. Zkusím uvést příklad z tvého textu, opakuji, že je to věcí názoru: - Po kmenu, jako po struně-, obratnější se mi zdá - Po kmeni, jako po struně-, pěkně se tam ozívá hláska "ň". 2)u vázaného verše je naprosto stěžejní rytmus a metrum. Metrum - jako jakési očekávání čtenáře, čtenář čte a text má nějaká rytmická pravidla a právě tato pravidla tvoří metrum. Často autoři metrum porušují, aby dosáhli například většího napětí apod.. Tobě se toto podařilo v závěrečné sloce! Nicméně jinde ti rytmus pokulhává, aniž by to bylo nějakým zjevným úmyslem. Dost začínajících autorů, kteří se pouští do vázaného verše, což ale asi není tvůj případ, si pomáhá tím, že počítají slabiky v jednotlivých verších tak, aby "seděly" například střídavě apod. Toto je sice pro začátek dobrá metoda, ale autor by na ní neměl "ztvrdnout". Rytmus sám o sobě totiž nezávisí tak úplně na počtu slabik, ale zejména na pravidelném střídání slabik přízvučných a nepřízvučných. Opět zkusím příklad z tvého textu: Zvuk příčné flétny v koruně vítr, jenž brání nadechnutí Po kmenu, jako po struně plazí se pnutí… do perutí Obsahově moc pěkná sloka! Jen ono -jenž- je tam podle mého názoru trochu jako pěst do ucha. Při čtení na něm leží přízvuk, je to jednoslabičné slovo, ale při čtení se nedá svázat se slovem vítr, což působí trochu kostrbatě, moc přízvuků na malé ploše, když bych s tímto textem pracoval, asi bych -jenž- nahradil slovem, které nemá tak jasný přízvuk. Slovo "jenž" tam pro mne není obsahově nosné, vlastně je tam asi jen proto, aby "seděly slabiky". Osobně bych byl spíše pro jej nahradit slůvkem -mi-. -vítr mi brání v nadechnutí-. Měj se moc fajn a přeji hodně povedených textů. A_Š P.S.: Omlouvám se za případné chyby, nestihám to po sobě přečíst. P.S.S.: dovolím si pár avi pro případnou diskusi.

Vždycky se děsím vázaného verše, protože je strašně málo lidí, kteří tyhle věci umí. Ale u tebe mi zněla v uších melodie. Sice od Richarda Krajča, ale přeci jen. Tohle by mohl být text velmi krásné písničky. Moc se mi to líbí. Přečtu si další tvoje věci a pak se sem znovu vrátím. Zatím TIP