období

Jarní třpyt mrazotvorných stébel trávy

Pod tíhou kapek ohýbá se ve větru

Ta vůně jara,jak doušek upražené kávy

Tak hřející pocit světla,jako život v bavlněném svetru.

Letní obloha v noci,čarotvorně kreslí stíny

Tužkou z prachu,tou tužkou co tvoří věčnost

Ta bolest a přitom nirvana – to je srdcebol hlíny

Letní pocity – hrdost a přetvářka hrdiny.

Podzimní trápení z příchodu bílé královny

Jsou jak pro tebe uvědomění okamžiku sebe

Není to chyba tvoje,vítr kácí stromy,ty jsi bez viny

Tělo odmítá požitek prokletí,duše tě zebe.

Zimní slunovrat ničí tvoje představy

O bezvětří, o kráse tvého bytí

To krajina pořádá pro vás krystalické výstavy

Je zima,právě teď,skončilo tvé žití.