Večírek

Ohňostroj šťastných tváří

fascinující karneval veselých barev

 však nač to šero, přátelé?

     nač ten hluk?

         nač ty masky noblesy v xichtech levých kurev?

               a to plácání po zádech?

                        to podávání ruk?

jak dlouho asi zkoušeli si ten důvěrný pohled?

před zrcadlem v rámu zlatém opakujíce dokola:

   mě můžeš věřit

            jsem tvůj přítel

                 nikdy bych tě nepodrazil

Ty svině!

    a já ti vážně věřil

I těm ďáblům okolo

v pěkných botech kopyta, pod účesem rohy

než byla flaška dopita, upsal sem jim duši

Ihned vzali mě za kamaráda!

   brzy za pytel zlaťáků mi podrazili nohy

       a neschopni plivnout do tváře

          poplivali mi záda

A teď sem tady na večírku

v jedné ruce šampaňské

v druhé ruce cizí ruku

   třesu s ní

       a směji se

            a maskuji se

Abych jednoho krásného dne

skryt maskou přítele…, ač nerad

mohl stejně jako oni podrazit jim nohy

a vrazit kudlu do zad