Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpal
26. 10. 2006
2
0
2008
Autor
Jinny
Spisovatel našel černou díru do příběhu a nemohl přestat. Klepal neúnavně do stroje, zatímco kolem se setmělo. Přestával vidět, co píše, ale psal všemi deseti prsty po paměti. Naučil se nevnímal otupující zvuk, který klávesy vydávaly. Vytáhl papír za stroje a přidal ho na úhledný blok ostatních a založil další. A v tom – stroj začal sám vyťukávat písmena, aniž by se spisovatel dotkl kláves.
Odstrčil se na židli a zarazila ho až stěna. Přes rameno mu přepadla kniha, ale nesehnul se, aby zjistil jaká. „Ježišikriste,“ zamumlal. Klávesy vytrvale pracovaly a on se opatrně přiblížil.
Odstrčil se na židli a zarazila ho až stěna. Přes rameno mu přepadla kniha, byl to Oliver Twist, jeho oblíbená, ale on se nesehnul, aby to zjistil. „Ježišikriste,“ zamumlal. Klávesy vytrvale pracovaly a on se opatrně přiblížil.
Zaklel a snažil se rozumně uvažovat. Jak... ? Rozhodl se nedělat a nemyslet na nic. Za okny potměšile zaskučel vítr.
Nedělal a nemyslel na nic. Za okny potměšile zaskučel vítr.
Praštil do stroje, až odskočila klávesa es a kladka ypsilon. Nepřestával ovšem zaznamenávat každý jeho pohyb a v textu nechybělo písmeno es ani ypsilon.
„Co chceš?“ zašeptal zuřivě.
„Co chceš?“ zašeptal zuřivě. Jestli se ale na někoho mohl hněvat, byl to jen on sám.
„Odpověz.“ Ještě než stačil větu doříct, na papír neviditelné ruce vyťukaly: S P A L !
Teď už rozuměl. Zadíval se na vyrovnaný blok papírů, výsledek jeho půlroční práce. Den za dnem ho vtahovala stále víc a on přepisoval pasáže, které nic takového nepotřebovaly, vymýšlel další a další postavy.
Vhodil papíry do koše, škrtl zápalkou a hodil. Vzplály téměř najednou, dychtivě. Pozoroval je a necítil smutek…
Vhodil papíry do koše, škrtl zápalkou a hodil. Vzplály téměř najednou, dychtivě. Pozoroval je a necítil smutek… Otevřel okno a nadechl se mrazivého a šepotajícího nočního vzduchu. Právě se vrátil do skutečného světa.
Odstrčil se na židli a zarazila ho až stěna. Přes rameno mu přepadla kniha, ale nesehnul se, aby zjistil jaká. „Ježišikriste,“ zamumlal. Klávesy vytrvale pracovaly a on se opatrně přiblížil.
Odstrčil se na židli a zarazila ho až stěna. Přes rameno mu přepadla kniha, byl to Oliver Twist, jeho oblíbená, ale on se nesehnul, aby to zjistil. „Ježišikriste,“ zamumlal. Klávesy vytrvale pracovaly a on se opatrně přiblížil.
Zaklel a snažil se rozumně uvažovat. Jak... ? Rozhodl se nedělat a nemyslet na nic. Za okny potměšile zaskučel vítr.
Nedělal a nemyslel na nic. Za okny potměšile zaskučel vítr.
Praštil do stroje, až odskočila klávesa es a kladka ypsilon. Nepřestával ovšem zaznamenávat každý jeho pohyb a v textu nechybělo písmeno es ani ypsilon.
„Co chceš?“ zašeptal zuřivě.
„Co chceš?“ zašeptal zuřivě. Jestli se ale na někoho mohl hněvat, byl to jen on sám.
„Odpověz.“ Ještě než stačil větu doříct, na papír neviditelné ruce vyťukaly: S P A L !
Teď už rozuměl. Zadíval se na vyrovnaný blok papírů, výsledek jeho půlroční práce. Den za dnem ho vtahovala stále víc a on přepisoval pasáže, které nic takového nepotřebovaly, vymýšlel další a další postavy.
Vhodil papíry do koše, škrtl zápalkou a hodil. Vzplály téměř najednou, dychtivě. Pozoroval je a necítil smutek…
Vhodil papíry do koše, škrtl zápalkou a hodil. Vzplály téměř najednou, dychtivě. Pozoroval je a necítil smutek… Otevřel okno a nadechl se mrazivého a šepotajícího nočního vzduchu. Právě se vrátil do skutečného světa.
Krvavá diskuze ;), ale vězte, že inspirací byla jenom ta černá díra do příběhu, kterou známe všichni.
a také mi přijde, že do skutečného světa se nevracíme tak snadno a rychle....
prostě strhujíci sci-fi nebo spíš jen fi
no :)
takové sci fi no :)
ale sugestivní a o to asi jde
bombastický závěr nakonec je na mě moc bombastický ale úměrný spisovatelovu zanícení - kdyby psal s vědomím konce, nemusel by nic pálit a možná ani psát
ale to už zasahuji do příběhu :)
nebo docela ruším příběh
citát z upanišad mi k tomuto příběhu přijde příliš silný - i když opuštění je smyslem a cílem obojího, přeci jen je každé tak trochu o jiném
a také krajními formulacemi by se myslím nemělo plýtvat, samozřejmě mládí dělá dobře, že je zná a umí použít
intencionalita ke skutečnosti v upanišadách
je skutečnější než v tomto příběhu
zdá se mi
i když černá díra je všude - může být spíše výraznějším znakem čtenáře než příběhu
a také víme,
že řekne-li se černá díra, ještě to není černá díra
:)
ano, Armande, možná by to někdy bylo opravdu lepší...kdyby za nás rozhodla vyšší moc*
moc! *
líbí se mi to prolnutí, jak stroj opakuje po něm a na konci on po stroji... a myšlenka je taky moc pěkná, z hloubky do výšky...
"Z neskutečného veď mě ke skutečnosti
z temnoty veď mě ke světlu,
ze smrti veď mě k nesmrtelnosti"
(Upanišady)