Experiment profesora Lorna

      Dveře od hlavního vchodu do Výzkumného střediska parapsychologie a mystiky se otevřely. Prošel jimi Ralph Johanson, Vysoký muž s krátkými hnědými vlasy. Jeho modré oči vypadali unaveně a na čele měl vrásky ze stálého zamračení. Bylo mu 34 let, ale život už mu dal takové lekce, které dostal jen málokdo. Když byl malý, bylo mu sotva 6 let, jeho otec přišel domů velice opilý, více než byl normálně a v zuřivosti zabil jeho matku. Tři roky na to ho otec vyhnal z domu. Od té doby chodil po městě a snažil se najít cokoli, kde by mohl sehnat jídlo nebo práci. Do školy přestal chodit kvůli tomu že když sehnal práci, byť jen na chvíli, tak na školu neměl čas. A také kvůli tomu, že byl velice neupravený a spolužáci ho začali šikanovat. Ale nakonec ho štěstí přece jen potkalo, Ujali se ho dva staří lidé. Díky nim začal do školy znovu chodit a dokončil ji. Dostálo se mu i vyššímu vzdělání a jeho druzí rodiče na něj byli velice hodní.

    

     Co se stalo potom ho však utvrdilo v tom, že si o sobě myslel že je prokletý. Když Ralph nebyl doma,  jejich dům byl přepaden a oba rodiče, kteří byli v tu chvíli uvnitř zabili a dům podpálili. Ralph byl znovu naprosto bez ničeho a sám.

 

     Pokoušel se najít práci a povedlo se mu. Přijali ho do jedné robotické továrny jako údržbáře a opraváře. Byla to práce náročná a mizerně placená, ale nemusel s nikým komunikovat a to mu vyhovovalo. Dokonce mohl i přespávat ve své pracovně.

 

     Včera ráno vstal jako obvykle, sedl si k počítači aby zjistil je-li někde nějaká závada, ale jakmile obrazovka ožila, všiml si, že má zmeškaný hovor. Nevěděl, odkud někdo dostal jeho číslo, ale rozhodl se, že zavolá zpátky. Zadal číslo počítači a vyčkával na spojení. Po chvilce se holoprojektor v desce stolu aktivoval a začal promítat trojrozměrnou hlavu stařšího muže s brýlemi, prošedivělými vlasy a vousy, i když na velké části hlavy měl spíše pleš.

 

     „Dobrý den Ralphe,“ pozdravila ho hlava „já jsem profesor Lorn z Výzkumného střediska parapsychologie a mystiky. Váš život byl velice zajímavý a byl jste vybrán, jako vhodný pro náš projekt. Pokud se chcete dozvědět více, přijďte zítra ve tři hodiny odpoledne do střediska, pošlu vám mapu, kde nás najdete. Ptejte se na mě. Sbohem.“ Poté se holoprojektor deaktivoval a Ralph jen vyjeveně sledoval, jak z tiskárny vylézá stránka s mapou a pod ním profesorovo jméno. Nevěděl co to všechno mělo znamenat, ale viděl v tom určitou příležitost a rozhodl se jí využít.

 

     Nyní stál v hale a rozhlížel se. Přišel k výtahu a podíval se na papír. Bylo tam napsáno 5. podzemní patro… Nastoupil dovnitř a vedle značky onoho patra byl číselník pro kód. To bylo velice zvláštní. Ani v robotické továrně nebylo žádné patro kompletně blokované. Nicméně na papíře bylo i heslo, tak ho vyťukal a výtah se rozjel.

 

     Když se dveře otevřeli, šel podle návodu až ke dveřím Profesora Lorna. Zaklepal na ně a vešel. Kancelář, do které se dostal byla ta nejpodivnější co kdy viděl. Všude na stěnách byly plakáty, na kterých byli vyobrazeni mágové, kouzelníci a také různé magické bytosti z fantasy knih. Uprostřed kanceláře byl masivní dřevěný stůl, na něm stál počítač, který však svým vzhledem dokonale padnul do celkového rázu pokoje. V obrovském křesle seděl profesor. Měl na sobě vědecký plášť s tou výjimkou, že nebyl obvykle bílý, ale černý.

 

    „Tak vás tu vítám. Já věděl že přijdete.“ Řekl profesor a ukázal na druhé křeslo v kanceláři. Ralph se posadil a vyčkával, co bude muž povídat.

 

     „Zamýšlel jste se někdy o magii? Myslel jste někdy že by mohla skutečně existovat? Naše vědní odvětví je velice mladé, ale děláme obrovské pokroky. Za dvacet let naší existence se nám podařilo separovat z živočichů a rostlin magickou esenci a upravit ji tak, aby se mohla aplikovat do lidského organismu aniž by došlo ke zhroucení tohoto organismu! Chápete to? Pokud se podaří, tak bude moci být každý člověk na této planetě mágem! Už nikdy nebudeme muset pracovat rukama.“ V očích profesora se mísilo šílenství s triumfem. Ralh na něj hleděl jako na naprostého blázna. Ale tento objev byl opravdu něco úchvatného. To že u zvířat a rostlin se objevila jakási podivná struktura, později nazvaná magická esence, to věděl, ale toto bylo něco neuvěřitelného.

 

     „A teď k tomu, proč jste tu vy,“ pokračoval profesor. Mluvil pomalu a snažil se uklidnit z předchozího napětí. „jste tu proto, že jste byl shledán vhodným pro to, aby jste se stal prvním mágem na této planetě! Spočívá to v tom, že vám injekcí vstříkneme magickou esenci přímo do mozku a ta se potom naváže na neurony a dojde k symbióze obou druhů tkání. A vy poté budete schopen využívat magické schopnosti. Úžasné nemyslíte? Tak co, zkusíte to?  Pomalu bych zapomněl, budete také finančně odměněn.“ Poté vyslovil takovou částku, že i když Ralph měl jisté pochybnosti, tak toto je zahnalo.

 

     Chtěl to zkusit. Nikdy v životě nic neznamenal, pro nikoho nebyl ničím a pro ty co byl, tak ti už jsou mrtví. Proto na profesorovu nabídku přikývl. Profesor se usmál a řekl: v tom případě si myslím že by jsme rovnou mohli přejít k testu, nic vám nebrání, v továrně máte volno, o to jsme se už postarali. Jestli s tímto aby se konal experiment okamžitě souhlasíte, tak mě následujte.“ S těmito slovy se zvedl z křesla a šel ke dveřím z kanceláře.

 

     Ralph se také zvedl a následoval ho. Vyšli ven a šli chodbou. Byla velice dlouhá a po stranách bylo spousty dveří. Poté se profesor zastavil u prosklených dveří. Otevřel a vešel. Celá místnost byla přeplněná skříňkami, ve kterých byli různé baňky, měřící přístroje, mikroskopy a podobně. Uprostřed místnosti bylo lékařské křeslo. Také byl uvnitř jeden mladík, měl také černý plášť a byl to pravděpodobně učen profesora Lorna. Ukázal Ralphovi, ať si sedne na křeslo a když to udělal, začal ho pásky připoutávat ke křeslu a přitom říkal: „nebojte se, nic se vám nestane, je to jen povinné bezpečnostní opatření.“ Jakmile byl připoután, začal mu učeň připojovat k tělu různé přístroje. Oholil mu hlavu a i na ní připnul mnoho senzorů. Když bylo dokonáno, podíval se na profesora a přikývl.

 

     Lorn přišel před Ralpha s injekcí v ruce. Uvnitř byla podivná modře zářící tekutina. Očistil Ralphovi desinfekcí hlavu v místě spánku a poté tam vbodl jehlu. Ralphovi se zatmělo před očima a chvíli nic neviděl. Poté začal profesor z injekce vytlačovat tekutinu a Ralph zase najednou viděl, ale mnohem jasněji a i ostatní smysly začali byt o mnoho ostřejší. Profesor jehlu vytáhl a Ralph se začal rozhlížet, ale jeho zostřené smysly dávali mozku moc informací a ten se rozhodl zareagovat tím že nechal svého majitele omdlít.

 

     Ralph se probudil a v hlavě mu hrozně hučelo, takže nic neslyšel. Postupně se mu však sluch uklidňoval a mohl tak slyšet pípání přístrojů, otevření dveří, šeptání… zkusil otevřít oči. Zasáhl ho obrovský příval světla. Zamrkal a obraz se mu pomalu zaostřil. Viděl před sebou profesora a učně. Jak se na něj dívají.

 

  

 

 

  „Skvělé, už se probudil“ jásal profesor, „už jsem myslel že jsme vás ztratili. Byl jste mimo celých pět dnů, ale vypadá to, že vaše tělo přijalo magickou esenci velice dobře. Až na to že jste měl jeden menší záchvat, ale s tím se dalo počítat.“ Otočil se na učně a řekl mu, ať Ralpha odváže. Když to udělal, zjistil, že tam kde byly popruhy má kůži zarudlou a někde i odřenou. Zkusil se pomalu postavit. Bylo to docela obtížné, ale nakonec se mu to podařilo. Cítil v sobě podivnou věc, kterou nikdy necítil. Soustředil se na ní a zjistil, že s tím může pohybovat.

„Ne, proboha, tady nesmíte zkoušet kouzlit“ vykřikl zděšeně profesor. „pojďte, zavedu vás na místo, které je magicky stíněné.

 

     Ralph stál v místnosti se stěnami z podivného kamene, který neustále měnil barvy. Místnost byla prázdná. Ralph zde znovu zkusil „něco“ přesunout. Zkusil své ruce a dařilo se mu. Viděl, jak mu začínají zářit. Natáhl ruce před sebe a potom řekl té podivné energii, aby jeho ruce opustila. Nastala ohlušující rána, záblesk a Ralph měl v ústech najednou pachuť krve. Potom se ozval profesorův hlas, jakoby přímo ze stěny místnosti: „Toto bylo destruktivní kouzlo, to vás velice vyčerpává, zkuste nejdříve něco jednoduššího. Zkuste něco vytvořit“

 

     Ralph se s pomocí profesorova hlasu učil základům magie skoro pět hodin. Vždy, když se mu podařilo kouzlo seslat, cítil, že se cítí unavenější, jako kdyby mu každé kouzlo ubralo trochu z jeho životní síly. Podle profesora je to tak, že si bude muset energii nějak dobíjet, neví sice jak, ale určitě na to přijde Ralph sám. Jednou zvláštností však bylo to, že uvnitř této místnosti, Ralph cítil, jak se mu energie zase dobíjí a on mohl proto zkoušet kouzlit až do unavení organismu a ne do vyčerpání magie.

 

     Po dalších zkouškách se uprostřed stěny najednou objevili dveře a profesor mu řekl, že pro dnešek stačilo a že se potřebuje vyspat. Ralph poslech a šel si lehnout do malého pokoje hned vedle zkušební místnosti.

 

     Výcvik trval týden. Poté byl profesor s výsledky spokojen a řekl že nyní už je připraven na to, aby se setkával s ostatními lidmi. Odměnu poslal Ralphovi na účet. Potom se s ním profesor rozloučil a řekl mu, ať přijde každý týden na kontrolu. Ralph přikývl a vstoupil do výtahu.

 

     Konečně měl Ralph v životě štěstí, tohle si nepředstavoval ani ve svých nejdivočejších představách. Byl velice bohatý a navíc měl nadpřirozené schopnosti, jako nikdo jiný. Jakmile vyšel z Výzkumného střediska, rozhodl se, že si následující týden pořádně užije.

 

     První den vyrazil k nejvyššímu domu ve městě. Byl to velice drahý hotel a vyhlídková věž zároveň. Řekl si, že nepůjde nahoru klasickým způsobem, ale vylétne. Začal přesouvat energii. Potom se vznesl a začal zrychlovat. Potom už letěl velice rychle a vzdaloval se od země. Najednou před sebou uviděl střechu budovy a přistál na ní. Jakmile však dosedl na zem, podlomili se mu kolena a on se zhroutil na zem. Bylo to příliš mocné kouzlo, profesor ho před tím varoval. Cítil se velice slabý a nevěděl, jak ztracenou energii získat zpět. Potom však dostal nápad a i když byl proti jakémukoli zdravému rozumu, naprosto ho ovládl. S velkými potížemi vstal a stoupl si na okraj střechy. Předklonil se a začal padat. Jak mu v krvi začal proudit adrenalin, cítil také, jak pomalu získává i ztracenou energii. Když byl skoro na zemi, měl už energie tolik, že ji využil ke zpomalení sebe sama a pomalinku dosedl bezpečně na zem.

 

     Jak šly dny, Ralph začal využívat magii čím dál tím častěji a energii získával co nejnebezpečnějšími způsoby, protože jí potom měl o mnoho více. Jednou dokonce energii získal tím, že zabil muže a poté vypil jeho krev. A tehdy mu došlo že něco není v pořádku. Magie ho mění úplně od základu. Mění jeho zásady. Dříve neměl rád moc adrenalinové sporty. Nesnášel zabíjení a násilí, nenáviděl komunikaci z jinými lidmi, ale to se změnilo. Musel s tím něco udělat. Druhý den měl jít k profesorovi na kontrolu. Ale co mohl udělat? Magie mu napověděla a Ralph se nejdříve polekal, ale poté se jen usmál a přikývl tomu hlasu.

 

     Druhý den ráno Ralph zabil další dva lidi a poté co jim vypil krev je zapálil a do tohoto ohně vstoupil.  Nikdy se necítil více nabitý energií než teď. Oblékl se a šel k výzkumnému středisku.

 

     Jakmile vstoupil, Profesor byl hned v hlavní hale, což bylo velice neobvyklé. Ralph hned jak ho uviděl, dostal hrozný vztek. Magie mu říkala, že tento člověk může za to, že je těď takový jaký je. Musí ho zabít. Začal přesouvat všechnu energii, kterou mohl získat ze svého těla do rukou. Profesor na něj vytřeštil oči, ale více nestihl, protože v tu chvíli Ralph energii vypustil.

 

     Výbuch byl obrovský. Sloupy v hale se začali bortit. Z profesora nezbylo nic. Burácení hroutící se budovy bylo nesnesitelné, ale nebyl nikdo, kdo by ji mohl slyšet. Všichni v hale byli mrtví. Všichni včetně Ralpha. A ne jen ve Výzkumném středisku, ale i v okolí dvou kilometrů nebylo živého nic. Ralph si totiž vypomohl nenávistí tak, že odsál život ze všeho zivého t tomto okruhu.

 

     Ralph Johanson – první mág a zkáza města Alter zemřel a s ním stovky tisíc lidí. Vlády všech zemí okamžitě zakákali jakékoli další zkoumání magie a všechno, co kdy bylo objeveno, bylo zničeno. Magie se stala zakázanou vědou.

    

 

    

 

     

---