Tiffany II_1

Spankingový dekameron: Jak to dopada, když se sejdou dva spankingove pary a potrebuji nejak vyplnit dlouhe vecery. Je-li dejistem pohadkova multimilionarska rezidence, tak se uz nejaka zabavicka najde.

(1.)

Já jsem s Georgem připravil křesla a župany a trošku jsem přitopil a Tiffany se Sylvií zatím z kuchyně přinesly nějaké občerstvení pro případ, že by se to povídání protáhlo. Když jsme byli všichni pohodlně usazeni, a u příjemné tiché hudby vychutnávali prastarý koňak, ozval se George: „Tomasi, nezlob se, ale Tiffany a ty jste jako…jako oheň a voda. Nějak si neumím představit, jak jste se jako pár dali dohromady.“

 

He he, a už je to tu zase. Pousmál jsem se a podíval se na Tiffany.

 „Pověz nám znovu jaks mě dostala, jak jsi mě přiměla pojmout tě za manželku.“

„Myslíš svou krásou, milým vystupováním a inteligencí, drahý?“

„To všechno a svými příběhy, krasavice.“ Tiffany se zvonivě rozesmála a uvelebila se na mém klíně.

„Proč myslíš miláčku, že jsou tady čtyři křesla?“ snažil jsem se zbavit nadměrné váhy na stehnech. Už jsem živě viděl, jak se moje ukecaná polovička nezastaví, hodiny a hodiny bude povídat a přitom se vrtět jako neposedné štěně.

„No přeci, aby sis mohl vyložit nohy.“ odpověděla s úsměvem. Tolik tedy k mojí snaze. Když to tak zvážím, tak můžu být vděčný, že váží pouhých padesát kilo. A je to těch nejkrásnějších padesát kilo, které bych chtěl mít na klíně, pokud bych si mohl vybírat.

Abych odpověděl na Georgovu nevyřčenou otázku a nenechal naše hosty čekat, tak jsem rezignoval a nechal Tiffany její vítězství: „Mám začít?… Já začnu a když budeš chtít něco přidat, tak mě doplníš, OK?“ Tiffany se zářivě usmála (pro ten úsměv jsem dodnes schopen cokoliv jí prominout, no…téměř cokoliv…) a přikývla.

 

„Byl to vlastně můj první velký úspěch na burze, od té doby co jsem začal dělat pro sebe. Zrovna jsem vydělal pořádný balík, mám takový dojem, že to byl nějaký obchod s kávovými zrny, ale to není důležité. Důležité je, že jsem obchodoval s Ásim Mel Bahídem, chlapíkem, který se v důsledku špatných obchodů dostal na pokraj bankrotu a tou kávou se chtěl finančně zahojit, ale opět mu štěstí nepřálo a neměl mě tedy jak vyplatit. Celá transakce probíhala pod záštitou Paši Pooka, který neplatičům, obzvláště těm, kteří pošpinili jeho čest falešnými údaji, aby mohli obchodovat pod jeho záštitou, zabavoval majetek a prodal je do otroctví.

Aby se Ásim vyhnul ztrátě cti, o dalších „nepříjemnostech“ nemluvě, požádal mě, abych s vyplacením počkal a navštívil ho na dobu čekání v jeho rodinné rezidenci na privátním ostrůvku kdesi v Indickém oceáně. Musím přiznat, že mě jako první napadlo, jestli mě nechce potichu odklidit, ale nakonec jsem se rozhodl, že si dovolenou zasloužím, firmu jsem nechal v rukou Jimmymu a odjel do ráje.

Skutečně, jinak se to nazvat nedá. Tropický ostrov, překrásná čistá voda, zátoky jako vystřižené z filmu The Beach, nádherné teplo což obzvláště v kontrastu se  začínajícím podzimem v Čechách působilo jako balzám na moji duši. A co teprve jeho rezidence. Jako z pohádky tisíc a jedna noc, co nebylo z bílého mramoru, to bylo pozlacené, perské koberce, umění ze všech koutů světa od evropského baroka, přes čínský porcelán a mexické vyřezávané umění až po africké, drahými kameny vykládané, skvosty. Každý pokoj v jiném stylu, každý pokoj jakoby z jiné doby.

Vlastně když jsem později kupoval a zařizoval tento náš „domeček“, tak jsem se hodně inspiroval právě Ásiho „palácem“. Zastřešené tenisové kurty, domácí bazén s fitkem, za domem golfové hřiště…Hugh Hefner by puknul závistí, kdyby to tam viděl.

No a tím se dostávám konečně k tomu, jak jsem potkal Tiffany. Ona totiž byla součástí výbavy domu a společně s dalšími třemi dívkami se starala o mé pohodlí během mého pobytu. Ásim měl v domě asi třicet dívek ve věku od 15 do 35, možná 45 těžko se to odhaduje, ale já přišel do kontaktu jenom s Tiffany, která měla na starosti společenskou místnost, kam jsem si po večerech chodíval zahrát kulečník, pak Pai-Li skvělou plavkyní a úžasnou masérkou…“ Hodil jsem očkem po Tiffany a omluvně pokrčil rameny, ona se zaškaredila, ale vzápětí mi se smíchem dala za pravdu “…Pai-Li jsem měla ráda, dokud ses neobjevil ty…pak se stala sokyní. Vždy, když jsi od ní odcházel s blaženým výrazem, tak jsem ji chtěla otrávit…“ zase se zaškaredila a já na chvilku zaváhal, jestli to moje ženuška myslela skutečně jen jako legraci, vzápětí mě ale vlídně vybídla, abych pokračoval…

Pořád tu ženu neznám…nechápu, blesklo mi hlavou, ale vrátil jsem se k příběhu. „no a poslední byla Laviath která snad patnáct hodin denně trávila s koňmi. Odpřísáhl bych, že s nimi uměla telepaticky komunikovat.“

„Taky jsme si to o ní povídali,“ skočila mi znovu do řeči manželka

Teď jsem se zamračil já: To mě bude přerušovat pořád? „Ženo!“

„Muži!“ prskla mi to zpátky, vzápětí se zavrtěla na židli, záhadně se pousmála a pokračovala už mnohem pokorněji. „Omlouvám se, mužíčku, pokračuj.“

Napadlo mě, že je velké štěstí, že pokoj pro hosty je od naší ložnice oddělený několika místnostmi, protože s Tiffany dnes asi půjdeme spát později. Předtím si budeme muset „promluvit“ o tom kdo je pánem domu a jak se má chovat paní domu. Jasně jsem viděl, že oba myslíme na totéž a slíbil jsem si, že ten příběh zkrátím, jak jen to půjde a vrátil jsem Tiffany její záhadný úsměv.

Nevím jestli George se Sylvií náš myšlenkový dialog zachytili, ale určitě pojali alespoň podezření.

„Takže kde jsem to skončil?“ „Říkals, že se o tebe staraly ty tři krasavice.“ odpověděl George, což mu vysloužilo temný pohled od Sylvie. Když ho spatřil, jenom tázavě pozdvihnul obočí, Sylvie se po chvilce také zavrtěla na své židli, jako by se jí nesedělo pohodlně a omluvně se usmála ve snaze zachránit co se dá a tehdy jsem si už byl jist, že ani George se Sylvií nepůjdou hned na kutě, až s vyprávěním skončím…ta nálada byla nakažlivá, dva spankingové páry v místnosti…jenom jsem přemýšlel, jestli ten příběh nenechat na zítra.

 

„No takže když jsem byl u Ásima už druhý týden a zvyknul jsem si na naprostou běžnost, se kterou se v jeho domácnosti zacházelo s otroctvím, přeci jenom dosti vzdáleném realitě českého makléře, tak jsem s Tiffany měl drobné nedorozumění. Jak jsem už říkal, tak  jsem s Tiffany po večerech hrávali kulečník. No a ten den jsem v nestřeženém okamžiku stál za Tiffany, zrovna když odpalovala a při nápřahu zasáhla jiný cíl, než koule na stole.“

 

„Pořád si myslím, že to bylo schválně miláčku.“ otočil jsem se škádlivě na Tiffany „A to si myslíš, že bych riskovala bičování? Nemohla jsem přeci tušit, jestli moji nabídku přijmeš a ani jsem nevěděla jaké vlastně máte s chífem vzájemné postavení, jestli moji neschopnost nevezme jako osobní urážku.“

 

„Chíf je označení pro majitele-otrokáře. Já jsem byla toho času několik týdnů Ásimovou otrokyní, jak jsem se tam dostala je však na jiný příběh.“ dodala Tiffany pro vysvětlení na adresu našich posluchačů.

 

„Zkrátka a dobře Tiffany mě nabrala tágem do rozkroku a složila mě. No a protože já byl hostem jejího chífa, tak se, zcela oprávněně, obávala trestu za hostovu nespokojenost. Abych to osvětlil: Trest závisel na okamžité náladě pána, takže nebylo zdaleka jedinečné, aby byl otrok ubičován, pokud měl pán pocit, že byl otrokovou neschopnosti v očích hosta zesměšněn, nebo byl zkrátka v mrzuté náladě.“

„Měla jsem postavení komnatové společnice, což je po konkubíně nejprestižnější postavení ženské otrokyně, takže asi bych vyvázla s mirnějším trestem, ale důtky vedené zkušenou rukou nejsou příjemným zážitkem, už jsem to zažila a věřte, že dvakrát za život je o dva zážitky víc, než bych si přála. Někdy vám o tom povím.“ opět mě doplnila ženuška a kývla abych pokračoval. Pokývnutím jsem poděkoval…slušnost musí být a znovu se vnořil do vzpomínek.

„Takže když jsem se sebral, byl jsem trochu naštvaný, protože to vážně byl energický šťouch jakoby schválně“ rychle jsem pokračoval, když jsem spatřil jak se Tiffany nadechuje k protestu „ale pak jsem uviděl vyděšený výraz v Tiffanině obličeji a uvědomil jsem si, že teď se stalo něco, čeho lituje mnohem, mnohem víc než já. No a Tiffany vzápětí, po několika neúspěšných pokusech zformulovat dostatečnou omluvu, přišla s přáním, které bylo startérem našeho vztahu. Poprosila mě, a měli byste vidět jak úpěnlivě, aby tento incident zůstal naším tajemstvím a abych ji potrestal já sám.

To už jsem věděl, jaký trest by jí oficiálně očekával, takže, abych se přizpůsobil místním zvykům, jsem byl v trestání tvrdší, než jaký trest bych považoval za přiměřený i kdyby skutečně šlo o úmyslnou provokaci.

Vydali jsme se společně do mých pokojů, cestou jsem si vzal Havajskou dlouhou píšťalu, překrásně vyřezávaný nástroj, asi sedmdesát centimetrů dlouhá a půl druhého palce tlustá dřevená tyč, kterou jsem bral z zcela nehudebního důvodu. V ložnici jsem pro jistotu připravil i kožený kovbojský pásek…

měli byste vidět ten šatník…jako šatna národního divadla.

Tiffany byla oblečena jen v krátkých červených ramínkových šatech po kolena. Takže jsem jí rovnou přikázal, aby se přehnula přes čelo postele a vyhrnula si šaty nad pas. Naskytl se mi pohled, který mě dodnes uvádí v úžas, dohněda opálené nohy, svalnaté a vypracované každodenním tréninkem, ale přesto jasně ženské a malá, kulatá a správně vyklenutá prdelka. Tehdy už mě všechen vztek přešel a začal jsem si to celé užívat. Tiffany to asi také vycítila, protože vyšpulila prdelku ještě víš, přímo vybízejíc k první ráně. Tehdy jsem se rozhodl, že píšťala jako nástroj postačí, ale aby moc nezpohodlněla tak jsem řekl jenom: začneme píšťalou.

Po první ostré ráně se mi jako odpovědi dostalo jenom výdechu, spíše vzrušeného a požitkářského, než bolestivého, jak bych po takové ráně očekával. To mě trošičku naštvalo, protože to celé přeci měl být trest a tak jsem přitvrdil.

Tiffany ještě několik ran odolávala, ale nakonec se dokonale uvolnila a potichu se rozplakala. Tehdy jsem věděl, že je na čase skončit. Abych dohrál svou roli až do konce, ale zároveň už myslící na úplně jinou činnost, než bylo trestání mé rozkošné společnice, jsem jí přikázal ať se položí na postel.

Tiffany nejistě poslechla, protože nevěděla, co bude následovat. Když jsem jí sdělil, že řemen odložíme na zítra, tak si viditelně oddechla a s tváří zalitou slzami, ale opět s nejistým úsměvem na tváři, se pomalu přesunula na postel, kde si lehla na břicho. Potom bylo třeba ještě ošetřit tu překrásnou zadničku, kteréhož úkolu jsem se s radostí zhostil. Z koupelny jsem si vzal masážní roztok a … no abych nebyl přehnaně indiskrétní, tak to tady přeruším a povím jen, že tu noc jsme šli spát, až když vycházelo slunce a v průběhu noci přišla ještě několikrát ke slovu moje trestající ruka. No a zbytek noci byl vyplněný sexem. Divokým i něžným. Tu noc jsme se skutečně poznali.“

 „Tak jsi to možná bral ty drahý…“poškádlila mě s jiskrou v oku Tiffany.

 

„Georgi, Silvie, co kdybychom to tady ukončili a zbytek Vám povyprávím zítra, já s Tiffany si musíme asi některé věci připomenout.“ Otočil jsem se na hosty s úsměvem. Porozuměli. Rozešli jsme se tedy každý do svých pokojů a já jsem se ještě zastavil v pracovně pro suvenýr od Ásima: Havajskou píšťalu. Skutečně jsem musel svojí zlobivé ženušce osvěžit paměť. Zapomenout na první společnou noc a ještě oponovat manželovi před hosty? To se nedělá…“

---