Laskavá pornografie

se stéká -
    I maminčin úsměv do večera
kdy si všechny děti hrají 
povaleni v zelené trávě  Hrdý úsměv
pro tatínka (nejbystřejší z papírových hrdinů)
v kapesníku namalovaný pocit  Nehty a rtěnkou na obraze
A děti si dnes večer v trávě hrají
Opřená v okně a krásná ňadra  Oddechují
Určité zvuky prostě nenakreslíš
přestože si dnes večer povaleni v trávě hrají 
a Maminka každému z nich do ucha šeptá "Legendou je bytost"
ten krásný sen se ti promítal na víčka až u vytržení 
že posléze ti ráno zamrzí  Laskavé probuzení
 
   
Ořechy začaly padat a z hnědých dlaní
odkapává šťáva a vůní - vůní
je opět namáhavá prázdnými hnízdy letošního léta
Chajo  Smála si se "ahahaha lidé se přeci nemusí vůbec bát
umírání - každý podzim jim ho ukáže  Bezelstně
obnažené a krásné  Pořád a pořád dokola a nikdo nikdy
neuroní slzu pro to stáří"   
Pochopil jsem že ten hloupý frantik nakreslený větvemi od třešní
z kterého jsme měli akorát úšklebky když si tiše mumlal
"Oči které nevidí  Nepláčou" 
Tatínek mu umřel a on hledal jeho duši  Na nebi jenž není cítit ořechovicí  Lehce vnímal 
 
Jsme také mladí bez šatů to se nestane
abych sám sebe ti do noci z legrace poslouchal
Setkání  Těchto jedoucích vršků skal
protkané proudem vlasů se vejde
do poezie nahého člověka
Dotkl jsem se dechu a byl ještě
pořád teplý tebou 
Je to jenom noc a vlaky
jsou dávno mrtví koně bez dýmek v ústech 
 
Dnes večer kdy si v trávě hrají
    Sténala zpocená přitisklá
k chladné zdi a v kapkách potu
byla krása prožitého odpoledne
Ten muž  Seděla na něm obkročmo
vyrušená a záclony z kterých padal
prach zoufale  Mrdala křečovitě držel
její prsa a mačkal je  V ústech omítkou  Myslila na Goetha
Protože v jeho době milovat
čtrnáctileté dívky bylo ještě krásné

Některá slova jsou vzácná
a nedají se tesat a některé pohledy
jako fotografie dohledané se snad ani nestaly
A zítra už si nevzpomeneme
že tato skutečnost vymyšlená nikoli
ospalá námi proběhla a všechny louky světa
nás nakonec namočili rosou  Přisvědčím
Přesvědčím  Noc z 28. srpna 1930 je neustále stejná 
a v šedivých provazcích ujíždějících vlaků pořád existuje

A Chaja se pořád směje a tančí
dokonce mi namalovala na obličej šťávou
z ořechů sen a malou větu
"chichi a chlad nás pohladí  že zima je
albino zapadaná  Laskavě tichá a proto
smrt je barvou bílá  i nebesem to šílení"
 

Tato Šeptala jménem se opeří
    Ušpinění synové v lavici sezení
od zelené trávy  Drolí se každé mihnutí
a pomalé záblesky nůžek  Tyto vlasy  Šťastnou
matkou a jeden po druhém na rozvrzané
štokrdle usedlí  Jen jediné mihnutí jako
říjnové ubodání včel další své generace
nůžek zpomalené vrznutí když bota se noří
do sněhu  Kterak je stříhala a vlas co slza za vlasem padá
než ptáci střípky sezobou a s nimi slza za slzou sněhem  Ospale a pláčí