Síla dotyku

Blízko jsem Tvá ústa měl... znělo tiše z rádia — a opravdu — Tvoje ústa byla tak blízko mých, až jsme se málem dotýkali. Mohl jsem rozpoznat každý detail Tvé tváře, cítit Tvůj horký, zrychlený dech a vnímat Tvou hebkou tvář podobnou barvou i jemnými zlatými chloupky zralé sluncem ozářené broskvi. Znali jsme se sice poměrně krátce, ale přesto jsem měl pocit, že jsme si stačili za těch několik setkání o sobě povědět všechno — nejenom ty tak zvaně důležité věci, ale i všechny ty bezvýznamné detaily, které však náš vztah činily ještě bližším a důvěrnějším. Živě jsem si představoval, jak jsi ve sých asi devíti letech utíkala před tím velkým sousedovic psem a ze strachu jsi vylezla na vysokou jabloň a strávila na ní celé jedno letní odpoledne, dokud soused nepřišel a vlčáka neuklidnil a neodvedl (pamatuješ, jak jsi mi o tom posledně vyprávěla?). Je moc krásné sdílet s Tebou všechna ta malá i větší tajemství a dobrodružství, o kterých víme jen Ty a já a už nikdo víc. Je krásné být tu s Tebou a sedět tak blízko, že bychom se mohli, kdybychom chtěli, snadno dotknout. Vždyť právě tyhle společné chvíle, kdy jsme si tak blízko, jsou to, co je na tom všem tak krásné a zajímavé. A pak taky to povídání, žertování, společný smích a rozzářené oči a kolem nich vějířky šťastných vrásek, které se objeví kdykoliv se směješ. Tak rád bych vztáhnul ruku a překonal ten malý kousek prostoru, který mě od Tebe dělí. Věř mi, udělal bych to moc rád a věřím, že Ty taky. Kdyby... kdyby vždycky, když Tě chci pohladit, nenarazila má ruka jen na chladné sklo monitoru, na které se fontem Courier o standardní velikosti 12 objeví naprosto neosobní hlášení "tupého" stroje: FATAL CONNECTION ERROR! THE SYSTEM WAS DISCONNECTED! Oba sice máme stejné datum, 5. listopadu 2006. Tvoje i moje náramkové hodinky svými ručičkami ukazují stejný čas, ale zatímco v mém "tady" — na pražském Smíchově je něco po 11. hodině dopoledne a tedy nejvyšší čas na oběd a počasí venku je nevlídně sychravé a sychravě nevlídné, jak se na začátek listopadu sluší, u Tebe je o dobrých 20 stupňů páně Celsia víc, bíží se vrchol léta a o sněhu se nezdá ani lidem s tou nejbujnější fantazií. Ve Tvém tady, kdesi daleko za oceánem, je těsně před půlnocí a tedy doba, ve kterou se už všichni rozumní lidé pomalu chystají ke spánku. Tak tedy: Dobrou noc, lásko — a sladké sny. Síla dotyku je mocná.