Narkissos

Do srdce spáče tiše jej nořím,
touhou díky, prosím hořím,

zornice prázdné vše mi vyzradí,
všeho toužil by nevědoucí znát,
hlupáka pohled snad němého odradí,
s životem druhým potmě si hrát,

do srdce spáče tiše jej nořím,
touhou díky, prosím hořím,

život tenhle se mu příčí,
řka, smyslu nemá, snad to vše po právu,
slyším v spánku, jak mi líčí,
dávno jak pomyslil na svého těla otravu,

do srdce spáče tiše jej nořím,
touhou díky, prosím hořím,

souhlasiv odpovědi mi nedá,
zavřev oči stále pláče,
však já vím, čeho si žádá,
snad chtěl by se změnit ve věčného spáče,

do srdce spáče tiše jej nořím,
touhou díky, prosím hořím,

pukavé srdce v dáli znít,
polibek červí by umocnil žal,
nedlouho poté dlouze hnít,
s životem tristním pročpak ses spjal,

do srdce spáče tiše jej nořím,
touhou díky, prosím hořím,

v očích se červenající lesk,
čepel v hloubi ztrácí se těla,
již nikdy více živý stesk,
ta píseň křiku v uších mi zněla,

touhou prosím, díky hořím,
do srdce svého tiše jej nořím...