Ram

Byl to těžký, poctivý rám, jednoduše, ale přesto působivě profilován ze dřeva tak temného, že barvy i světlo pohlcovalo. Tvořil další stupeň k dokonalosti obrazu, jedinečného blížence, splývajícího spolu s plátnem v souznící celek. Když na rám dopadly první údery sekery, dřevo jako by se postavilo na odpor. Hladová ostří zvonila a pomalu ukusovala z jedinečného života, lepšího než je skutečnost. Rám praskl. A sekery zazvonily o dlažbu. Obraz se pomalu rozléval z rámu, kvetl a plazil se nejprve po zemi, pak i po stěnách, prorůstal užaslými lidmi, přikryl celé město jako první sníh, rozšiřoval se jako spanilá nákaza, plul jako očišťující vlna a polykal pod sebou celý svět. A svět je najednou lepší než skutečnost. Jen si všimnout, kde začíná ten tenký závoj, kterým je pokryt.

---