Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seautobusem
Výběr: Armand
04. 11. 2006
1
2
1396
Autor
Méhari
Syrové kapky deště se usazují na okně
autobusu mířící do stanice Nikde
Je mi smutno
Přemítám odrazy stínů mých epochálních
lásek ze stoupajícího oparu vařících oken
domů plných motýlů
Nechci skončit jako Nikdo,
nikde, v čase tři čtvrtě na Nikde…
A vedle mě se dívka odevzdává
jeho zeleným očím
jako oxid uhličitý za noci květinám
toužícím po životě…
2 názory
krásné a jemné básnění... a opět tvé neobyčejné vnímání světa na rozhraní světla a stínu. Udivuje mě, že jsem první kdo ti za ni dá tip.
*****
"Přemítám odrazy stínů mých epochálních
lásek ze stoupajícího oparu vařících oken
domů plných motýlů."
nádhera. Ta báseň by bez těchhle veršů byla jen prostou sentimentální vzpomínkou, pěknou miniaturou, ale takhle... to je opravdu, zvláštně jiná :)
ale i výběr!... (než si to epochálně rozmyslím) *V*