Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Teplo

10. 11. 2006
0
1
879
Autor
Wendy_Andy

Vím, že by mě ten, o kom to je za tohle nepochválil, ale je to naprosto volnej tok myšlenek, vzala jsem pero a prostě jsem psala a psala..... Asi jsem to ze sebe potřebovala dostat.....

Už tři noci se mi o tobě zdá, jo, znám to, vždycky to něco znamená, akorát nikdy nevím co.Možná kdybych si to vždycky napsala, když se to stane přijdu na to, co tyhle sny znamnají. Jenže já jsem líná, stejně jako ty….

V těch snech mě chvíli nenávidíš, chvíli miluješ, takže z toho asi vyplývá, že jsem ti úplně ukradená. Proč taky ne? Rok a půl jsme spolu nemluvili,. Když jsme spolu mluvívali bylo mi vždycky hrozně dobře, třeba když jsem vedli dvou a půl hodinový rozhovor po telefonu a tvoje máma se dost zlobila nebo když jsme spolu jen tak někde šli a povídali si o životě nebo když  jsi mi 7.3. 2004 řekl, že mě máš rád. To mi bylo dobře….

Řekls to v zimě, i když víš, že zimu nesnáším, víš, že mi neustále bývá zima, ale tehdy mi bylo teplo. Teplo a krásně. Takhle mi bylo jen párkrát.

Když jsme se potkali hned jsem si tě všimla, prostě jsi nějak vyčníval, přišla jsem domů a myslela jsem na tebe, říkala jsem si, ne, myslíš na něj jen proto, že už jsi dlouho nikoho neměla a on je jednoduše zajímavej…. Mohla jsem si namlouvat cokoliv, a, stejně jsem věděla, jak to opravdu je. Milovala jsem tě víc a víc a víc a víc…..

A byla mi pořád větší zima…..

A potom, půl roku po prvním setkání, jsi mi napsal MTR. Myslím, že mě druhý den sklátila horečka, bylo mi teplo. Jenže…..lekla jsem se. Byla jsem moc malá holka a neuměla jsem s tímhle zacházet a já couvla. PROMIŇ  bylo to jediný, co jsem na to mohla říct, jen mi ta omluva trvala rok a půl. Nechtěla jsem, aby to takhle bylo a byla mi zima….

Pak jsi jednou přišel k nám, přišels jako kamarád, odešels jako ten, co mě zahřál, byl únor, ale já měla pocit, že je aspoň třicet stupňů. Zase jsi mě zahřál.

Bohužel mi teplo bylo měsíc, dýl ne, prostě jsi mi to neumožnil….

Od tý doby je zima, já pořád doufám, že přijde někdo, kdo mě zahřeje. Když už to vypadá, že by to někdo zvládnul, dřív nebo později zjistím, že jsou jenom ohněm, kterej uhasí první déšť, no prostě to nejsi ty. Tohle mi došlo až po třetím snu, protože jsem se vzbudila a, byť jen na chvíli, bylo mi horko. Je mi jasný, že už asi navždy mi zbydou sny.

 Proč jsi ve mně tohle nechal, nevím, Kdybych si to prožila a odžila, bylo by to fajn, jenže to nejde, zanechal jsi ve mně spoustu malejch jiskřiček, který nemůžu uhasit…..


1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru