PARALELNÍ SVĚT-43

Motorka s německými vojáky zastavila vedle automobilu a oba hned k němu přistoupili.

„Kterej blbec tady takhle zaparkoval?“ pronesl tázavě jeden z vojáků.

„Třeba má poruchu,“ mínil druhý, přičemž zamířil rozsvícenou baterku do vnitřku vozu. Poté sáhl na kliku u dveří a byl překvapen, že je otevřel.

„Není zamčený. To je divný. A klíčky jsou v zapalování!“ vyhrkl po chvíli.

„Třeba si ten řidič musel vodskočit.“

„To je blbost,“ řekl voják a obešel auto k okraji silnice. A ve světle baterky uviděl utržený kraj.
„Tady se urval celej kus silnice. Ježišmarja! Dole je náklaďák!“ vyjekl poté, co ve světelném pruhu baterky spatřil na bok převrácené nákladní vozidlo.

 Ve stejnou chvíli nadporučík Mirek Vincent vleže na stráni svíral v ruce pistoli. Tu měl nastavenou na střílení uspávacích střel a také na tichou střelbu. Díky brýlím pro noční vidění toho Němce, který stál u okraje silnice, dobře viděl. Lehce se nadzvedl a zalícil zbraň. Na její horní části se mu vysunul malý teleskopický zaměřovač, v němž poté viděl obličej a krk vojáka. Ten však náhle udělal dva kroky do strany a dostal se do zákrytu dvou kmenů stromů.

„Krucinál!“ procedil potichu mezi zuby, přičemž ještě chvíli upřeně hleděl do zaměřovače. Poté se rozhodl, že se rychle přemístí k okraji silnice. O několik vteřin později se po přískoku ocitl na silnici. Oba Němce zřetelně viděl a rychle na prvního zalícil pistoli. Díky tomu, že světlo z motorky osvětlovalo z větší části to místo, na němž byl, tak druhý voják jeho přítomnost zaregistroval a vykřikl. To už on stiskl spoušť a jednoho Němce zasáhla uspávací střela. Ten po zavrávorání klesl na kolena a poté se bezvládně zhroutil na zem. Druhý pohotově vypálil krátkou dávku ze samopalu, přičemž uskočil za zadní část automobilu. Nadporučík vystřelil i podruhé a přískokem se vrhl za kmen stromu. Současně kolem něho prolétlo několik kulek, ale žádná jej nezasáhla. Hned se v pokleku zpoza kmenu trochu vyklonil a spatřil vedle automobilu ležící tělo. Vojáka se samopalem však u vozidla nikde neviděl. V prvním okamžiku si myslel, že i jeho zasáhla uspávací střela a on leží někde za autem. Pak však postřehl přes okénka vozu helmu a obličej. Pistol držel obouručně a pohnul rukama tak, aby vojákův obličej dostal do zaměřovače. On se však zcela zase přikrčil a nadporučík za zatnutých zubů pohyboval pistolí, přičemž upřeně hleděl do zaměřovače.

„Tak vylez!“ říkal si polohlasně a očima střídavě hleděl na předek i zadek vozidla.

KONEC ČTYŘICÁTÉ TŘETÍ ČÁSTI